Řeka Loira je nejdelší francouzskou řekou, od pramene v Massif Central až po své ústí do Atlantiku u St. Nazaire měří přes tisíc kilometrů. 180 km z toho zaujímá pás s největším počtem zámků na čtvereční kilometr na světě – zámky na Loiře.
Líně tekoucí řeka
Povodí Loiry se svými 117 000 km² zabírá více než pětinu rozlohy Francie. Dříve to bývala důležitá obchodní a dopravní tepna, neboť díky lodím s nízkým ponorem byla první a až do počátku 19. století jedinou francouzskou řekou, na níž probíhala obchodní trasa. Čas od času se vylila z břehů, takže musela být zkrocena zvýšenými nábřežími a protipovodňovými hrázemi a stále se ještě vedou nekonečné debaty o jejím přehrazením systémem přehrad. Dnes je však již nesplavná, neboť je zanesená bahnem a její voda pozvolna plyne širokým údolím. Nejznámější část jejího povodí, region Pays de la Loira, představuje turisticky velmi oblíbenou oblast.
Údolí pro útěk králů i příjemný život
Většina turistů navštíví alespoň jeden ze sto dvaceti hlavních zámků, v nichž se střídá gotika, renesance i baroko.
Celá sláva této oblasti začala při obléhání Paříže Burgunďany roku 1418. Tehdy poddaný krále Karla VI. odvezl patnáctiletého následníka trůnu do bezpečí na zámek Chinon. Francouzští králové brzy pochopili, že je tu ideální útočiště před hrozbami a nástrahami obléhaného (ať už kýmkoli) hlavního města a hojně začali využívat místní pevnosti. Tak šlechta objevila kouzlo údolí řeky Loiry a začala tu stavět svá sídla. A protože bylo „in“ tady mít alespoň malý zámeček, začali je napodobovat i měšťané. Tak vzniklo největší území zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO – Údolí Loiry.
„Šňůra zářících perel“ navlečených na třpytivé niti Loiry se táhne od Orleans po Angers, přičemž většinu „château“ lze zařadit do dvou kategorií.
Starší z nich tvoří pevnosti, které si dodnes zanechávají svůj strohý charakter. K nim patří na příklad hrad v Angers a základy dnešního zámku Sully-sur-Loire.
Nesrovnatelně více je tu však renesančních zámků, které sloužily jako letní sídla a lovecké zámečky. Jejich móda přišla s králem Františkem I., který po vzoru italské renesance dal vystavět dechberoucí Chambord a loveckou usedlost Beauregard.
Opulentní večeře za přednesu básní humanistů
Šlechta sem přijížděla z Paříže především za zábavou. Ve dne se věnovali lovu a sokolnictví a hráli jeu du paume (předchůdce tenisu), večer se konaly hostiny a až dvakrát týdně plesy.
Hostiny začínaly kolem sedmé hodiny večerní a stoly se prohýbali pod nejlepšími lahůdkami, jako je telecí paštika, uzený úhoř, šafránová polévka, pečená zvěřina, ryby s angreštovou omáčkou či šunka. Každý při hostině používal svůj vlastní nůž – vidličky ještě nebyly obvyklé (strkat si cokoli železného do úst bylo zvláštní), ty přišly až později z Itálie. Celou opulentní večeři provázela italská hudba a přednes humanistických veršů.
Za Františka I. bavili šlechtu dva šaškové: Triboulet a Caillete. Jejich pozici jim není co závidět, dle dobových zápisů patřilo k oblíbené zábavě dvořanů např. přibíjet Cailletovi uši na sloup, přičemž on nesměl ani hlesnout.
Ve velké módě byly také maškarní plesy a hra na loutnu a mandolínu.
Zámky s příběhem
Každý ze zámků v údolí Loiry je jiný a každý má své osobité kouzlo. Každý z nich ukrývá svůj jedinečný příběh. Zámek Cheverny inspiroval Hergého k nakreslení podoby zámku Moulinsart v Tintinových dobrodružstvích, v zámku v Blois byl ve svém pokoji na příkaz krále Jindřicha III. zavražděn vévoda z Guise, Château d´Usse se stalo předlohou Charlese Peraulta pro pohádku Šípková Růženka, Chambord má tolik komínů, že každý den v roce může být používán jiný, a o jeho dvojitém schodišti se spekuluje, že je navrhl Leonardo da Vinci, u zámku Amboise vznikl první renesanční park ve Francii, … Některé zámky jsou začleněny do vesnické výstavby, jako např. Vilesan či Fougères, některé mají podobu vodních hradů, obrovský Brassae s 204 místnostmi bývá nazýván „Obr na Loiře“, gotický Angers postavený na skále nad soutokem řek Loira a Maine je obehnaný dvojitým pásem hradeb o délce 600 metrů, Villandry se pyšní precizně upravenou zeleninovou zahradou, zámeček Clos Lucé ukrývá muzeum Leonarda da Vinci, atd.
Každý stojí za to navštívit. Jen je těžké vybrat si, který to bude.
Neodolatelné pochoutky širokého údolí
Údolí Loiry však nabízí mnohem více. Lidé jsou tu milí, vlídní a přátelští a vždy jsou ochotni komukoli pomoci. Život tu plyne klidně a pohodově, i když s bukolickou atmosférou chovu ovcí, prasat a skotu kontrastují velké elektrárny Avoin-Chinon či St. Laurent-des-Eaux.
Obyvatelé si umí užívat jednoduchá jídla jemné chuti, jejichž základ tvoří místní zvěřina, ryby, ovoce a zelenina. K typickým dobrotám, kdy už při vyslovení jejich názvu se sbíhají sliny, patří losos se šťovíkovou omáčkou, úhoř dušený na červeném víně, kachna s tuřínem, vepřové se sušenými švestkami, … Opomenout nelze ani sýry Sainte-Maure de Touraine či Crottin de Chavignol z kozího mléka.
Vše se tu hojně zapíjí víny z vinic rozesetých po celé délce řeky Loiry. Ty tu zakládali již Římané a později je šlechtili mniši okolních klášterů. Dnes je možné tady vychutnat staletí jejich pečlivé práce v podobě lehkých a osvěžujících vín s malým obsahem alkoholu.
Článek byl publikován 16. 3. 2016 na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/udoli-reky-loiry/
Přidejte odpověď