Sedí na vysoké skále nad Rýnem, češe si své krásné dlouhé zlaté vlasy a omamným zpěvem vábí plavce, kteří jedou blíž a blíž. O kom je řeč? O víle Lorelei, po níž je pojmenováno jedno z nejkrásnějších údolí Rýna.
Údolí Lorelei, zapsané roku 2002 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, patří k nejromantičtějším místům v Německu. V délce 65 km mezi Koblencí a Biegenem je na kopcích kolem Rýna rozeseto čtyřicet hradů, zámků a zřícenin, jejichž majitelé dříve kontrolovali přepravu zboží na řece a vybírali clo.
Nebezpečná krása Rýna
Sám „Vater Rhein“ představuje pro Němce „jejich“ řeku. Otec všech německých toků pramení ve Švýcarsku a po 1320 km tvoří v Nizozemsku deltu společně s Mázou a Šeldou. Zatímco pro německou ekonomiku představuje Rýn důležitý zdroj příjmů, pro místní obyvatele je především srdeční záležitostí. Je zmiňován v mnoha pověstech – právě do něj vhodil Hagen von Tronje poklad Nibelungů, právě tady, nedaleko města Kleve, se prý dodnes zjevuje Lohengrinova labuť. Není proto divu, že se řeka se stala zdrojem inspirace mnoha literárních hudebních i výtvarných děl.
Přestože okolí Rýna je nádherné a funkčně opravené po celém jeho toku, za nejkrásnější část je považované tzv. Údolí Lorelei. Řeka se tady ve spolkové zemi Porýní-Falc zařezává do pohoří Taurus, a kroutí se mezi svahy zdobenými vinicemi, pohádkovými zříceninami a starobylými městečky.
Své pojmenování získalo údolí dle skály, jejíž název je složen ze staroněmeckého lureln, tedy šumět, a keltského ley, označující skálu. „Šumící skála“ leží v nejužším místě Rýna – řeka se zde zužuje na třetinu své okolní šířky, tedy na 113 metrů. Prudký proud společně s hloubkou 24 metrů a vyčnívajícími skalisky představuje velkou komplikaci lodní dopravy. Mnoho plavidel tu v minulosti ztroskotalo, a přestože je tu provoz již dlouho řízen semaforem, poslední velká havárie se odehrála docela nedávno – 13. ledna 2011 najela na skálu 2400tunová loď, přepravující kyselinu sírovou.
Víla nebo zhrzená dívka?
Není proto divu, že k nebezpečné skále, dosahující výšky 132 metrů, se váže mnoho pověstí a legend. Místní vás budou s vážnou tváří přesvědčovat, že v jeskyních pod ní žijí skřítci, na skále sedává krásná vodní víla připomínající Sirény z řecké mytologie, která svým zpěvem láká plavce do záhuby, v čemž jí občas pomáhá sedm panen, jež byly za svou krutost proměněny ve skály a vhozeny do Rýna (jedním z reálných nebezpečí tohoto místa je fakt, že tato opravdu existující skaliska jsou viditelná pouze při nízkém stavu vody).
Literárního zpracování pověsti o tomto místě se skále dostalo až v roce 1801, kdy ji Clemens Brentan přeměnil v báseň ve svém románu Godwi. Za zmínku jistě stojí i fakt, že autor byl dobrým přítelem bratří Grimmů a stejně jako oni sbíral lidová vyprávění. Jeho příběh o Lorelei nese však i prvky Ovidiových příběhů. Dle Brentanovy verze byla Lorelei krásná dívka zamilovaná do hraběte z Katzenelnbogenu, který se však oženil s jinou, urozenou ženou. Lorelei se proto začala mstít mužům a vědomě způsobovala jejich zkázu. Biskup, okouzlen silou její zoufalé lásky, ji poslal do kláštera, aby nemusela být odsouzena k smrti. Po cestě, na níž ji doprovázeli tři rytíři, když míjeli pověstnou skálu, Lorelei požádala, jestli by na ni mohla vylézt a naposledy se podívat na Rýn.
Když však shlédla do jeho vod, měla dojem, že v nich vidí svoji lásku, a následovala svého milovaného do zpěněných vln. Od těch dob skála už provždy šeptá její jméno.
Autorem nejznámější literární adaptace této pověsti je německý básník 19. století Heinrich Heine. V šesti slokové básni o 24 verších je Lorelei vylíčena jako víla, sedící na skále nad Rýnem, která češe své dlouhé zlaté vlasy. Lodníci tak ztrácí pozornost a pod její skalou ztroskotají.
Svatý Goar
Údolí Lorelei však nabízí množství dalších zajímavostí. Osídleno bylo už před 600 000 lety a už od středověku byla úžina u skály nechvalně známá kvůli těžké sjízdnosti. Lodě i životy tu ztratilo mnoho lodníků. A právě kvůli nim se tu v 6. století usadil svatý Goar, který je zachraňoval a vracel do života.
Tento patron hrnčířů, cihlářů, vinařů a lodníků se narodil patrně roku 495 ve šlechtické rodině ve francouzské Akvitánii. Po vysvěcení na kněze se rychle proslavil svými plamennými kázáními. Popularita mu však nevyhovovala, a tak odcestoval a usadil se na břehu Rýna, kde vedl tichý život v půstu a modlitbách. Znovu se však stal natolik oblíbeným, že mu bylo nabídnuto místo biskupa. Aby se mu vyhnul, žádal Boha, aby ho ušetřil jmenování do této významné funkce. Bůh ho patrně vyslyšel – Goar onemocněl a dalších sedm let strávil na lůžku. Když 6. července 574 zemřel, nechal na místě jeho poustevny Karel Veliký postavit kostel, kolem nějž vzniklo dnešní měst St. Goar am Rhein. Muž, po němž získalo jméno, je pohřben v kryptě místního protestantského kostela Stiftkirche.
Přímo nad městem se vypíná zřícenina hradu Rheinfels. Na skalním ostrohu ji ve 13. století nechal postavit hrabě Diether V., který z ní udělal největší pevnost v údolí Rýna mezi Koblencí a Mohučí. Vydržela obležení 28 000 mužů francouzských vojsk v roce 1692, ale o sto let později francouzským revolucionářům podlehla. Místní pak pevnost využili jako kamenolom, takže dnes se pyšní už jen zlomkem své původní velikosti. I tak tu nelze než obdivovat, jak byl hrad na obléhání připravený – na kruhovém nádvoří si mohou návštěvníci prohlédnout pekárnu, lékárnu, bylinkovou zahradu, stáje pro hospodářská zvířata, ale i pivovar, které zásobovaly během obléhání až čtyři tisíce lidí.
Údolí plné hradů a měst
Ještě dále po proudu stojí na rozvalinách římského vojenského tábora zvaného Bodobrica městečko Boppard. V lázeňském městě s 18 000 obyvateli můžete ochutnat místní lahodná vína, navštívit kostel svatého Severina se známými nástěnnými malbami a seznámit se s rodištěm autora ohýbaného nábytku Michaella Thoneta. Pro Čechy je důležitý i fakt, že tu byl roku 1198 na českého krále korunovaný Přemysl Otakar I.
Vydáte-li se od Lorelei po řece na druhou stranu, tedy směrem na jih, objevíte na říčním ostrůvku u města Kaub hrad Pfalzgrafenstein, jeden ze dvou tohoto údolí zachovaných v původní podobě. Asi nejkrásněji situovanou stavbu Porýním nechal postavit roku 1326 Ludvík Bavorský, aby vyřešil svůj spor s papežem, týkající se výběru cla na Rýně.
Za návštěvu stojí i 3,5 km vzdálený Bacharach s historickými budovami obehnanými městskými hradbami, kostelem svatého Petra i výšinným hradem Stahleck, přeměněným dnes na ubytovnu.
V České republice žijí v současné době tři nositelky jména Lorelei – dvě z nich mají bydliště v Litoměřicích (paradoxně jedna z nich se píše s Y na konci) a jedna v Liberci.
V dějinách umění byla legenda o krásné víle ničící plavce zpracována mnohokrát.
Báseň vycházející z Clemense Brentana ji věnoval např. Guillaume Apollinaire, v české literatuře lze najít její základ v povídce Kalné vody Rhenu Františky Vrbenské a Leonarda Medka a na Slovensku podobnou tématiku zpracovává i Janko Kráľ v básni Zakliata panna vo Váhu a divný Janko.
V hudbě ji věnoval roku 1837 Friedrich Silcher píseň a také Franz Liszt zkomponoval hudební doprovod k Heinově básní.
V novější tvorbě lze nalézt píseň Lorelei na albu z roku 2010 německé heavymetalové skupiny Scorpions a i v repertoáru britské Blackmore´s Night a norské Theatre of Tragedy .
V roce 1973 se dokonce objevila v animovaném seriálu Star Trek epizoda s názvem Lorelei signal, vyprávějící o planetě krásných žen, které sem lákaly vesmírné lodě.
Úžasným zážitkem je plavba lodí v Údolí Lorelei. Dle časových možností a plánů lze absolvovat různé délky plavby tak, abyste vždy minuli skálu Lorelei. Plavby je možné vybrat např. z následujících adres:
Z Bindenu: www.binden-ruedesheimer.com/Rhine-cruise/Lorelei
Ze St. Goar: http://www.loreley-linie.loreleyvalley.com/rhine/cruises/
z Koblence: http://www.hoelzenbein.de/english/time-table.php
Za zvážení stojí i večerní plavba s hudbou a tancem, při níž je možné obdivovat osvětlené hrady.
Přidejte odpověď