Zní to jako pohádka.
Daleko, předaleko od velkých měst a rušné civilizace leží v moři malý ostrov. Na něm stojí starý hrad a kolem omamně voní tisíce květů v nádherných zahradách. Každý den se však voda rozestoupí a poutník může suchou nohou přejít po hrázi, v níž jeden kámen má tvar srdce. A kdo na něj šlápne, uslyší bušení srdce obra Cormorana.
A skutečnost není od pohádky daleko…
Je velmi jednoduché zaměnit anglicku horu sv. Michaela s jejím mnohem známějším francouzským protějškem. Společné nemají jen jméno – vlastnil je stejný řád benediktínů, na fotkách je velmi těžké je rozeznat. Anglický ostrov však umožňuje to, co na normanském ostrově nenajdete – klidnou prohlídku bez davu aktrakcíchtivých turistů.
St. Michael´s Mount bývá nazýván klenotem v Cornwallské koruně. Se svými 0,23 km² sice nepatří k největším, ale díky své zvláštní poloze a siluetě je jedním z nejraněji identifikovatelných míst ve Velké Británii i v západní Evropě. Zmínky o něm najdeme v mnoha legendách – např. právě sem poslal v keltské legendě o Tristanovi a Isoldě král Mark poustevníka Ogrina, aby nakoupil vlnu a sukno pro královnu Isoldu.
Během průzkumů v roce 2009 tu vědci objevili sekeru, nože a kovové přezky, jejichž dataci potvrdilo Britské muzeum do doby bronzové. V době železné se ostrov stal centrem obchodu s cínem a toho později využili Římané, kteří přímo naproti založili přístav, ze kterého tento kov rozváželi do svých provincií po celé Evropě.
Obchodním přístavem by toto místo zůstalo i nadále, kdyby se tu ovšem roku 495 nezjevil na vrcholu hory skupině rybářů sv. Michael. Tato událost změnila ostrov v živé náboženské centrum a důležité poutní místo.
Prameny se neshodují, kdo vlastně věnoval horu beneditinskému opatství Mont Saint Michel v Normandii – jestli Vilém Normanský (Dobyvatel), který si podmanil Anglii roku 1066, či zda to byl již Edward Vyznavač, který v Normandii vyrůstal, byl pod vlivem normanských mnichů a zaujala ho symbolická podobnost mezi oběma místy. Existují i spekulace, že vlastnická listina francouzského řádu k této cornwallské hoře může být podvrh. Ať už to bylo jakkoli, Robert, hrabě cornwallský, povolal francouzského opata Bernards Le Bec, aby zde založil klášter. To se podařilo roku 1135.
I přes fakt, že ostrov byl důležitým náboženským centrem a že zde v letech 1262 až 1263 byly zdokumentovány 4 zázraky, sloužil během dalších století často jako vojenská základna. Jeho ideální poloha jako pevnost byla využita v časech sporů mezi Richardem I. a Janem Bezzemkem, během Války Růží, za cornwallského povstání proti Edvardovi I. i v době anglické občanské války.
Během ní, roku 1646, se royalisté, kteří ostrov obsadili, vzdali parlamentaristům. Tehdy sem nastoupil jako guvernér plukovník John St. Aubym, který ostrov o 12 let později koupil a přeměnil ho na letní sídlo své rodiny. V 18. stol. se sem jeho potomci nastěhovali natrvalo. Roku 1954 věnoval Francis St. Aubyn ostrov společnosti National Trust s podmínkou, že tu jeho rodina může žít po dobu následujících 999 let.
A jak je to s obrem, jehož srdce můžete na hrázi uslyšet?
Mýtický obr Cormoran žil na kopci na ostrově. Každou noc se brodil na břeh a kradl vesničanům krávy a ovce. Všichni si zoufali, ale nic nezmohli. Až jedné noci chlapec jménem Jack přeplaval na ostrov a vykopal hlubokou jámu. Když vyšlo slunce, zatroubil na roh, aby vzbudil obra. A Cormoran oslepený sluncem spadl do jámy a zemřel.
Stoupněte si na ten správný kámen ve cestě k hradu a poslechněte si tlukot jeho srdce! A když zrovna bude příliv, nevadí – vzdálenost 366 m, která dělí ostrov od pevniny, můžete překonat na loďce. I tak se vám při pohledu na St. Michael´s Mount bude tajit dech!
Přidejte odpověď