Saint Rémy de Provence: město, kde svítí slunce tři sta dnů v roce

Věčně rozpálené slunce a hlasitý zpěv cikád jsou kulisy, v nichž je zasazeno městečko Saint Rémy de Provence.
V srdci Provence v departmentu Bouches-du-Rhône na úpatí pohoří Alpilles leží Saint Rémy de Provence s necelými jedenácti tisíci obyvateli. Právě tady lze nalézt ten opravdový provensálský způsob života – procházet se po bulvárech ve stínu staletých platanů, bludištěm úzkých uliček, poskytujících aspoň trošku stínu, navštívit obchůdky a umělecké galerie či sednout si na vždy plné zahrádky kaváren, z nichž je možné pozorovat pomalu plynoucí okolní život.
Začátek dávno před Římany
První osídlení je tu datováno do doby ještě před rokem 500 př. n. l. Tehdy u životadárného pramene postavil kmen Ligurů svatyni, kolem níž se postupně rozrůstaly domy až do podoby opevněného oppida. Ve 2. stol. př. n. l. sem přišli z Marseille řečtí obchodníci, které o století později vystřídali Římané.
Ti sem přinesli luxus, na který byli zvyklí ze srdce své říše – brzy zde vyrostlo množství veřejných i soukromých budov a také stavby sloužící náboženským účelům. Rozvoj města zvaného Glanum však zastavil kolem roku 260 n. l. útok barbarů, při němž bylo celé osídlení zničeno.
Obyvatelé, kteří přežili, založili novou vesnici asi kilometr severním směrem, přičemž k její výstavbě použili kameny ze zničeného Glana. Tak vzniklo dnešní Saint Rémy de Provence.
Původní město chátralo a chátralo. Navíc v něm nebyl udržován jinak dokonalý vodovodní systém, což přineslo mohutné záplavy a s nimi i zanesení nepoužívaných staveb bahnem. Glanum tak zůstalo po staletí zapomenuto.
První zájem o něj projevil až Karel IX. v 16. století. Ten nechal vyčistit původní vchod do antického města tvořený nádherným vítězným obloukem, symbolizujícím římskou moc a sílu. Postaven byl kolem roku 20 n. l. a na jeho stranách je stále možné rozeznat reliéfy znázorňující Césarovo dobytí Galie.
Karel IX. věnoval svoji pozornost také vedlejšímu mauzoleu. Tato v celé Římské říši unikátní stavba stojí na obdélníkovém podstavci, z něhož se zvedá menší triumfální oblouk, jehož vrcholku dominuje malý chrám. Pohřbení tu patrně byli mezi lety 30 až 20 př. n. l. dva členové rodiny Juliů, pro něž tento monument nechali vystavět – jak napovídá nápis – jejich tři synové.
Systematické vykopávky však na tomto archeologickém nalezišti začaly až roku 1921. Právě ty přinesly důkazy o velikosti původního osídlení – vykopány byly chrámy, forum, soud, ale i lázně a množství soukromých domů.
Místo, kde se léčí duše
Přestože město zůstalo po nájezdu barbarů neobydlené, po mnoho dalších staletí sem přicházeli poutníci k pramenu, kde prosili bohyni Valetudo o zdraví. A právě na tomto místě byl v 10. století založen klášter, který se vždy staral o jedince odmítnuté společností a mentálně či psychicky nemocné.
Jeho budova představuje úžasnou ukázku románského provensálského slohu, přestože přední stěna pochází až z 18. století. Zakončená je čtvercovou zvonicí v lombardském stylu.
Klášter sv. Pavla s přízviskem de Mausole, odkazujícím na umístění nedaleko archeologického naleziště, sloužil svému účelu až do doby Velké francouzské revoluce. Roku 1789 byl zestátněn, ale brzy jej koupil doktor Mercurin, který tu založil psychiatrickou kliniku, která si rychle vydobyla vynikající pověst. Stejně jako po staletí i nadále se tu jeptišky staraly o nemocné, ale i staré lidi a zařizovaly i veškerou administrativu.
Jednoznačně nejvýznamnějším pacientem tu byl nizozemský malíř Vincent van Gogh.
Ten předtím bydlel v 30 km vzdáleném Arles ve slavném žlutém domku, kde od roku 1888 tvořil. V lednu a únoru 1889 byl však kvůli halucinacím a nespavosti hospitalizován a po návratu domů byl jeho domek na žádost okolních občanů zapečetěn a malíř se opět ocitl v lékařské péči. Proto se poté sám rozhodl strávit nějaký čas v léčebně Saint Paul de Mausole. Přijel sem 8. května 1889 a strávil zde celý jeden rok, během nějž vytvořil skoro sto padesát obrazů, k nimž patří věhlasná díla jako Cypřiše, Autoportrét, Truchlící stařec, Rokle atd. 16. května 1890 umělec odešel do Auvers sur Oise, kde dva měsíce poté zemřel.
Van Goghovi je věnována celá jedna část kláštera, v níž návštěvníci najdou mimo jiné i jeho pokoj, zrekonstruovaný dle podoby slavného obrazu.
Roku 1906 věnoval nový majitel, který celý komplex zdědil, pozemky i budovy Kongregaci sester svatého Josefa z Vesseaux a Ardéche, přičemž v závěti ustanovil, že tu musí zůstat psychiatrická klinika. Ta s krátkými přestávkami během světových válek, kdy se krátce přeměnila na vězení či kasárna německých vojáků, funguje dodnes.
Místo, kde se narodil věštec
Přímo od vstupní brány do areálu kláštera vede naučná stezka, na níž je možné seznámit se s mnoha van Goghovými obrazy. Cesta vás dovede přímo do srdce Saint Rémy de Provence.
V malebném městečku, jehož centrum bylo ve 14. století obehnáno hradbami, čekají na návštěvníky příjemná náměstíčka zastíněná platany, fontány, kostelíky a půvabné středověké budovy lemované dlážděnými chodníky.
V jedné z nenápadných uliček se 14. prosince 1503 narodil budoucí věhlasný humanista, renesanční filozof a astrolog Michel de Nostredame zvaný Nostradamus.
Díky bohatým rodičům získal už v Saint Rémy de Provence vynikající vzdělání, které poté rozvíjel v Avignonu, a později studoval medicínu v Montpellier. Ve své době získal takový věhlas, že ho sama královna Kateřina Medičejská jmenovala královským doktorem a zaměstnávala jej i jako svého astrologa.
Množství prací z lékařského oboru, ale i díla obsahující proroctví na staletí dopředu proslavila jeho jméno dodnes. Dle svých stoupenců předpověděl např. velký požár, který propukl v Londýně roku 1666, Velkou francouzskou revoluci, nástup Adolfa Hitlera i vraždu amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Svoji pozemskou pouť ukončil (prý také dle své předpovědi) 2. července 1566 v Salon-de-Provence.
Na místě jeho narození dnes zůstala jen malá tabulka s připomenutím tohoto velikána, ale na rohu ulic Rue Carnot a Rue Nostradamus si mohou turisté prohlédnout u Nostradamovy fontány i jeho bustu z roku 1859, jejímž autorem je francouzský sochař Antoine Liotard de Lambescorne.
Každou středu se jindy tiché město zaplní davy návštěvníků ze širokého okolí. Na půvabném náměstíčku před radnicí a zároveň i na Place de la République se totiž koná velký provensálský trh. Stánky okolních farmářů přetékají jejich produkty a kromě úžasné chuti tu láká i přehlídka barev a vůní. Najít tady lze čerstvou zeleninu, dokonale vyskládané a vyleštěné voňavé ovoce, výrobky z levandule, … Nechybí ani produkty z oliv, ať už naložené, či v podobě olivového oleje či tapenád. Jen málokdo odolá místním sušeným klobásám či nekonečné nabídce sýrů a různých typů lákavých baget.
Jak se sem dostat:
Autem: Z Prahy vede ideální cesta přes Norimberk, Štrasburk, Lyon a dále na jih po tzv. Sluneční dálnici, tedy dálnicích s označením A6 a A7. Při běžném provozu lze ujet těchto necelých 1400 km za 13 hodin. Je však nutné počítat s placenými francouzskými dálnicemi.
Letadlem: Z Prahy léta pravidelná linka do 90 km vzdálené Marseille a odtud potom místní dopravou.
Místní hromadná doprava: Nejbližší vlakové stanice jsou v Arles a v Avignonu, odkud existuje se Saint Rémy de Provence pravidelné autobusové spojení. Po celý rok jezdí linka 54 spojující město s Arles a Cavaillonem. Linka 57, která běžně propojuje Saint Rémy s Avignonem, je v létě rozšířena o Arles, Avignon a Les Baux.