Magický Cornwall

Jihozápad Anglie čeští turisté ještě moc neobjevili. Ke své smůle tak pomíjejí magický kout Británie, zakončený hrabstvím Cornwall, plný vřesovišť a unikátních památek, a svět protkaný dávnými legendami.
Nejjižnější cíp ostrova Velká Británie skrývá nejřidčeji osídlené hrabství. 160 km žulových útesů a skalnatých zátok s písečným dnem, posetých přímořskými letovisky, obepíná většinou pustý a ne příliš obydlený kraj s bohatou námořní minulostí. Život se tu prolíná s legendami a mýty vycházejícími z keltské tradice, v nichž důležitou roli hraje okolní příroda, moře, bažiny, ale i doly.
Místní tak trošku věří v piskies, tedy dobré skřítky pomáhající starším lidem, a všechny děti vědí, že si mají dát pozor na spriggans, kteří přinášejí bouře a škodí, komu jen mohou. Po staletí také dávali horníci v dolech zbytky jídla skřítkům zvaným knockers. Pověsti vyprávějí i o mořských pannách, obrech a označují i několik domů plných duchů a strašidel.
Protože je Cornwall geograficky oddělen od zbytku ostrova, zůstala zdejší kultura dlouho nepoznamenána vnějšími vlivy. Proto se tu dlouho zachovala zvláštní směs keltského a katolického náboženství i neobvyklý jazyk zvaný kornština, kterým dnes už ale mluví jen 2 % obyvatel tohoto hrabství.
Kilometry členitého pobřeží s úzkými zátokami a jeskyněmi využívali obyvatelé poloostrova snad odjakživa k pašování, které se stalo hlavním zdrojem příjmů pro mnohá cornwallská města. Písemné doklady zmiňují pašeráky už od 12. století, ale největší rozvoj tohoto „ekonomického odvětví“ přišel až od konce 17. století, kdy Velká Británie vedla válku proti Francii a později proti Americe. Kvůli velkým výdajům hledala vláda nový přísun financí, a proto zvýšila daň z luxusního zboží, jako byl alkohol, čaj, tabák, ale i porcelán, koření či hedvábí. Ti, kteří uměli zboží obstarat bez daně, na něm hojně vydělávali; předpokládá se, že polovina objemu brandy a čtvrtina čaje se v této době dostávaly do Spojeného království právě přes Cornwall a sousední Devon.
Dnes se stal základem příjmů anglického Jihozápadu turistický ruch, který návštěvníky láká na bohatou námořní historii, legendy o králi Artušovi, malebná městečka, příjemné podnebí i množství jedinečných památek a unikátních projektů.
St. Michael´s Mount
„Klenotem v cornwallské koruně“ bývá nazýván ostrůvek, který na první pohled připomíná slavný ostrov svatého Michala v Normandii. Stejně jako u jeho francouzského protějšku bývá i tady přístupová cesta k němu pravidelně zalita mořem a i název dostal po stejném svatém.
Vysoký žulový blok v zálivu Mont Bay, vystupující z moře do výšky 80 metrů, zaujal už Římany, kteří odtud na svých lodích odváželi do vzdálených území své říše cín vytěžený v Cornwallu.
Nálezy z roku 2009 však potvrdili, že osídlení ostrova sahá až do doby bronzové.
Roku 495 se nad ostrůvkem zjevil archanděl Michael, kterému pak bylo místo zasvěceno. Po třech stoletích tu vznikl klášter, zrušený až za vlády Jindřicha VIII., který ostrov přebudoval na pobřežní pevnost.
K velké změně pak došlo v roce 1659, kdy celý ostrůvek koupil sir John St. Aubyn a vystavěl tu hrad obklopený subtropickými zahradami. Jeho potomci jej pak přeměnili na honosný dům, který rodina St. Aubyn využívá dodnes.
Přijedete-li sem při odlivu, můžete na dlážděné cestě spojující ostrov s vesnicí Marazion objevit kámen v podobě srdce. Místní rádi říkají, že když budete pozorně naslouchat, můžete uslyšet jeho tepání. Patří obru Cormoranovi, který na ostrově žil a každou noc přicházel na břeh, aby vesničanům kradl dobytek. Zoufalým obyvatelům pomohl chlapec jménem Jack. Ten v noci přeplaval na ostrov, kde vykopal hlubokou jámu. Ráno pak zatroubil na roh a rozespalý obr, oslepený sluncem, spadl do jámy, kde zůstal dodnes.
Minack Theatre
Jen kousek dál u městečka Porthcurno vzniklo zvláštní kamenné divadlo pod širým nebem. Okolní pozemky i se skalním výběžkem koupila roku 1920 pro sebe a svou matku Rowena Cade. O devět let později místní divadelní nadšenci sehráli na nedalekém poli Shakespearovu hru Sny noci svatojánských. Pro další představení o dva roky později jim paní Cade nabídla svoji zahradu, kde mořský záliv bude tvořit ideální kulisy dramatu Bouře. Z materiálu, které našla na pláži, pak nazdobila terasu a připravila sedadla.
Velký úspěch majitelku inspiroval k celoživotnímu rozšiřování a formování svého unikátního amfiteátru ve starořeckém duchu. Dodnes tu letní divadelní sezona trvá od května do září a během sedmnácti týdnů se zde odehraje množství představení různých žánrů. 750 diváků si tu skoro každý večer může vychutnat dramata, komedie, muzikály i opery.
Přes den je divadlo otevřené zájemcům, kteří je mohou bez omezení zkoumat, nebo si jen sednout na kamenná sedadla a kochat se okolní nádherou. Odvážlivci, kteří nemají závratě, se pak mohou spustit po prudké skalnaté stezce nad zálivem na malou pláž, kde se mohou brouzdat v nejjemnějším písku v celém Cornwallu.
Land´s End
Jedním z nejnavštěvovanějších míst Cornwallu je skalnatý mys zvaný Land´s End. První turisté na toto nejzápadnější místo ostrova dorazili už v polovině 19. století, aby mohli obdivovat místa spojená s bájnou ztracenou zemí Lyonnesse a příběhy o králi Artušovi. Lákala je i krása těchto útesů, z kterých se nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů ve Velké Británii.
Při procházce po až 122 metrů vysokých útesech mohli při dobrém počasí zahlédnout i 45 km vzdálené souostroví Scilly a od roku 1873 na nedaleké skupině ostrůvků i majestátní maják Longships, jehož bílé světlo, opakující se po pěti sekundách v desetivteřinových intervalech, je vidět do dálky 20 km.
Dnes kouzlo „konce země“ narušuje obří zábavní středisko s obchody, restauracemi i kinem. I přesto stojí za to přes něj projít a vychutnat si procházku po 7,3 km dlouhé naučné stezce, vedoucí po okrajích útesů. Během ní si lze také prohlédnout dvě stě let starou, nově zrekonstruovanou farmu, kde je možné nahlédnout do tradičních cornwallských dílen.
Nikdo asi neodjede bez fotky „posledního a prvního domku v Anglii“ či rozcestníku ukazujícího směr a vzdálenost do různých koutů Velké Británie i světa. Za poplatek je možné nechat doplnit do prázdné šipky název místa, odkud přijíždíte, a vzdálenost k němu. V 50. letech 20. století sem rozcestník nainstalovala rodina místních obchodníků a fakt, že před ním stojí stále velká fronta zájemců a cena fotografie s ním se každoročně zvyšuje, dokazuje, že to byl prozřetelný nápad.
Většina turistů sem však přijíždí doufajíc, že uvidí tuleně či delfíny, a za v Británii tak oblíbeným pozorováním ptáků: spatřit tu lze racky, alky, kormorány, buřňáky a v posledních letech se sem vrátilo i cornwallské kavče.
Co ještě stojí za to vidět:
St. Ives: dříve rybářské městečko s úzkými uličkami a bíle natřenými domky se proměnilo v umělecké centrum, kde otevřelo jednu ze svých galerií mimo jiné i muzeum umění Tate.
Eden Project: unikátní biologický projekt na dně bývalého kaolinového lomu se dvěma uzavřenými biomy (tropickým a středozemním) v obrovských plastových kopulích a s jedním venkovním.
Penzance: nejzápadnější město v Anglii v nádherném zálivu naproti St. Michael´s Mount, v němž za prohlídku určitě stojí Market House z roku 1897, Egyptský dům s pestře polychromovanou fasádou, Union Hotel, v němž zasedala městská rada, a Admiral Benlow Inns se sochou piráta na střeše.
Tintagel: malebná vesnice a úchvatná zřícenina hradu na skalnatém útesu, kde se podle pověsti narodil bájný král Artuš.
Jamaica Inn: Hospoda uprostřed vřesoviště Bodmin Moor, která neblaze proslula děsivými příběhy o pašerácích, jež po celém světě proslavila ve stejnojmenné knize Daphne du Maurier.