Spojuje královský hrad s královským zámkem, měří skoro 1,8 km a stala se dějištěm mnoha historických událostí. Řeč je o páteři starého Edinburghu – o Královské míli.
Royal Mile založil roku 1128 skotský král David I. jako spojnici mezi sídlem krále na vrcholu vyhaslé sopky a opatstvím Holyrood u úpatí dnešního stejnojmenného parku. Už za jeho vlády byla nazývána Via Regis, tedy Cesta králů. Kolem ní začaly vyrůstat statky se zahradami a stájemi pro hospodářská zvířata. Nadějně expandující osídlení s dřevěnými domy ale roku 1544 vypálili Angličané, a tak se město začalo stavět zcela znovu, tentokráte však z kamene.
Během následujícího století sem přivedl ekonomický rozmach množství nových obyvatel, takže roku 1645 žilo v okolí Královské míle neuvěřitelných 70 000 lidí. Město obehnané hradbami nemělo ale jinou možnost než se rozrůstat do výšky, a tak začaly vznikat budovy dosahující výšky až čtrnácti pater. Tyto domy, v nichž žilo i tři sta lidí, byly nazývány slovem land, tedy skotským výrazem pro nájemní dům.
Dnes je hlavní tepna starého města zahlcena obchůdky s dudami, tartanem, kilty, whisky a dalšími lákadly pro turisty, ale i tak stojí za to vyhradit si čas na procházku z jednoho jejího konce na druhý. Ulice toho nabízí k vidění víc než dost.
Místo pro vojenské přehlídky
Vrchní část Královské míle tvoří široké prostranství před vstupní branou do edinburského hradu, zvané Castle Esplanade. Vzniklo roku 1753 jako výcvikový prostor královského vojska a dodnes se tu koncem léta koná slavný festival Royal Edinburgh Military Tattoo. Třech týdnů přehlídek vojenských bubeníků a kapel se účastní vojáci ze 48 zemí a přes 220 000 diváků.
V dolní části prostranství se nachází Studna čarodějnic. Stojí na místě, kde bylo od 15. do 18. století upáleno přes tři sta žen obžalovaných z čarodějnictví. Asi nejznámější z nich Euphane MacCalzean byla obviněna, že použila kouzlo ke zničení lodě krále Jakuba VI.
Hradní kopec
Z Castle Esplanade vybíhá ulice Castle Hill. Na jejím začátku je možné si prohlédnout kouli ve zdi domu pojmenovaného právě po ní Cannonball House. Dle pověsti ji vypálili na palác Holyrood při povstání roku 1745, ale pravda je patrně zcela jiná. Koule byla do stěny zasazena pravděpodobně jako ukazatel výšky, v níž se nachází v sedm mil vzdáleném Comistonu pramen řeky, odkud byl Edinburgh poprvé v dějinách zásobován vodou vodovodním potrubím.
Jen kousek dál stojí dům s tzv. Vyhlídkovou věží, v níž je od poloviny 19. století umístěna camera obscura, tedy systém projekce, kdy se v temné místnosti promítá reálné dění venku. Hned naproti se mohou zájemci zúčastnit několikrát denně prohlídky s průvodcem ve Scotch Whisky Heritage Centre, kde se seznámí s historií i výrobou whisky a nevynechají ani lákavou ochutnávku.
Ulici dominuje kostel Tolbooth Kirk, postavený dle návrhu Augusta Welbyho Pugina a Jamese Gillespie Grahama v letech 1842 až 1845. Po mnohá desetiletí sloužila budova jako sídlo Nejvyššího shromáždění Skotské církve, ale roku 1984 byla odsvěcena a začala se využívat jako organizační a informační centrum edinburského festivalu. Za zmínku stojí i 74 metrů vysoká věž bývalého kostela, která je nejvyšší v celém Edinburghu.
Nájemní domy s příběhy
Na ulici Lawnmarket je možné si prohlédnout Gladstoneland, jeden z měšťanských domů typických pro Edinburgh 17. století. Šestipatrovou budovu si roku 1620 nechal postavit místní obchodník s textilem Thomas Gladstone. Ten měl také svůj obchod v přízemí, zatímco s rodinou bydlel v prvním patře. Ostatní byty pronajímal a jednotlivá poschodí odpovídala společenskému postavení – nejchudší lidé obývali nejvyšší patro a suterén.
Dnes je dům krásně zrekonstruovaný a zařízený dobovým nábytkem i předměty denní potřeby a za zhlédnutí stojí i nádherné malované stropy se skandinávskými květinovými vzory.
Jen o kousek dál stojí dům Lady Stair´s House z roku 1622, financovaný Sirem Williamem Grayem. V něm sídlí Muzeum spisovatelů, věnované třem skotským bardům: Walteru Scottovi, Robertu Louisi Stevensonovi a Robertu Burnsovi. Prohlédnout si zde můžete jejich podobizny a busty, ale i osobní věci, jako jsou Bible, dýmky či vycházkové hole.
Asi nejslavnějším místním obyvatelem byl městský radní a děkan William Brodie. Ten žil dvěma životy – přes den byl počestným a úctyhodným občanem, ale v noci se proměnil v nebezpečného lupiče. Právě on se stal předobrazem hrdiny knihy skotského spisovatele Roberta Luise Stevensona Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda.
Přestože byl Brodie roku 1788 chycen a oběšen, připomíná jej název oblíbené hospůdky Deacon Brodie´s Tavern na rohu ulice.
Centrum dění
Na pomezí mezi ulicemi Lawnmarket a High Street stojí bronzová socha jednoho z největších filozofů všech dob Davida Huma. Sochu jeho přítele filozofa a otce moderní ekonomie Adama Smithe uvidíte na protější straně hned pod kostelem svatého Jiljí.
Tento hlavní edinburský protestantský kostel, často označovaný nepřesně jako katedrála, byl svědkem mnoha historických událostí. Právě tady náboženský reformátor a pastor John Knox, jenž kladl důraz na individuální víru bez biskupské autority, zatratil v kázání Marii Stuartovnu za to, že dovolila sloužit katolickou mši v Holyroodském opatství. Tady také každý rok v květnu zasedají presbyteriánští pastoři Skotské církve a zde se v neogotické Bodlákové kapli pravidelně schází představitelé nejvyššího skotského řádu – Řádu bodláku.
Srdce v dlažbě před kostelem označuje místo, kde stávalo vězení Old Tolboot, jež se stalo roku 1736 dějištěm povstání. Celý příběh zpracoval Walter Scott v románu Srdce Edinburghu.
Na druhé straně kostela, v místech bývalého hřbitova, vévodí Parlamentnímu náměstí socha krále Karla II. Budova, po níž je náměstí nazváno a v níž sídlil v letech 1639 až 1707 skotský parlament, vznikla ve 30. letech 17. století ve stylu italské renesance.
Půjdete-li po Královské míli ještě kousek dolů, narazíte na další významný kostel Tron Kirk. Roku 1647 si jej nechali postavit presbyteriáni, kteří opustili kostel svatého Jiljí, když byl na krátkou dobu přidělen do pravomoci edinburského biskupa. Jeho název odkazuje na váhu, která tu stávala, na níž se převažovalo zboží přivezené do města. Ti obchodníci, kteří podváděli, k ní byli přibiti za uši. Dnes už je kostel odsvěcen a slouží jako turistické informační centrum a malý trh s uměleckými předměty.
V dolní části High Street žil od roku 1561 do své smrti v roce 1572 John Knox a právě ze schodů tohoto domu prý také plamenně hřímal. Dům z roku 1490, v němž bydlel, patřil paradoxně zlatníku královny Marie Stuartovny.
Brána k opatství
Poslední část Královské míle tvoří ulice Canon Gate. Svůj název získala dle kanovníků z opatství Holyrood, kteří branou na jejím konci vstupovali do města.
V ulici se nachází několik muzeí i zajímavých domů, ale asi nejdůležitější stavbou tu je Canon Church, postavený v toskánském klasicistním stylu roku 1688. Na jeho starém hřbitově, z nějž je nádherný výhled na nedaleký kopec Calton Hill, je pochován skotský básník Robert Fergusson i ekonom Adam Smith, který v Edinburghu prožil posledních dvanáct let svého života.
Z Královské míle vybíhají kolno na sever i na jih nenápadné closes (skotské slovo pro uličky), kterými je možné projít většinou až na úpatí kopce. Closes jsou často pojmenované po některém z obyvatel, který bydlel u jejich vchodu. Dnes jsou otevřené pro kohokoli, ale ve středověku se zavíraly, aby lidé, kteří tu žili, byli v bezpečí. Do tajemství těchto uliček lze nakouknout v Mary King´s Close, kde vás průvodce seznámí s životem v 17. století.
Budete-li se pozorně dívat, můžete najít po celé Královské míli několik tvz. Wellheads, tedy studničních hlav. Ty představovaly až do roku 1820 jediný přístup obyvatel starého města v Edinburghu k vodě, ale také místo setkávání a výměny informací. Od roku 1681 do 90. let 20. století sem voda přitékala z nádrže u hradu. Na konci 20. století byla nádrž zrušena, neboť už v polovině 19. století vznikl v Edinburghu nový systém zásobující město vodou z Pentland Hills.
Přidejte odpověď