Jedno město, jedna ulice a na jejích koncích dvě katedrály. Každá úplně jiná, ale v každé se odráží dějiny nejen Liverpoolu, ale i Evropy.
Liverpool byl vždy kosmopolitní a otevřené město. Potkávali se tu obchodníci a námořníci z celého světa a kromě zboží si vyměňovali i nové informace a názory na svět. Mnozí z nich se tu usadili natrvalo a různorodé kultury tady vedle sebe žily po staletí bez větších problémů. Kousek od centra našla své místo rozsáhlá čínská čtvrť a ve městě i stojí nejstarší mešita ve Spojeném království, otevřená roku 1889. Nikoho tak nepřekvapí, že jen kousek od sebe vznikly ve stejné době dvě naprosto odlišné katedrály.
Katedrála bohatého města
Přestože po mnohá staletí byla anglikánská církev jedinou uznávanou církví ve Spojeném království, první liverpoolský biskup byl ustanoven až roku 1880. Své sídlo našel v kostele svatého Petra, který však byl mnoha významnými lidmi označován jako ošklivý až ohyzdný. I proto 17. června 1901 radnice rozhodla o stavbě nové majestátní katedrály, která by odrážela ducha prosperujícího a rychle se rozvíjejícího města. Jako architekt byl o dva roky později vybrán teprve dvaadvacetiletý Giles Gilbert Scott, jenž se později proslavil především jako designer známých červených telefonních budek, rozsetých po celé monarchii. Na práci mladého autora však pro jistotu dohlížel zkušenější George Frederick Bodley.
O významu nové stavby svědčí i fakt, že základní kámen položil 19. července 1904 za zvuků tisícihlasého sboru zpívajícího Handelovo Hallelujah sám král Eduard VII., nejvyšší představitel anglikánské církve.
Ze všeho nejdříve byla dokončena Kaple Panny Marie, ale další pokračování přerušila první světová válka. Část katedrály byla vysvěcena roku 1924 a mše se v rozestavěném kostele sloužily i za těžkých časů druhé světové války. Roku 1942 uložil poslední kámen do 101 metrů vysoké věže sám Giles Gilbert Scott a o devatenáct let později byly provedeny poslední zásahy do interiéru. Svou konečnou podobu však katedrála získala až po 74 letech, tedy roku 1978, kdy ji slavnostně otevřela královna Alžběta II.
Místo, kde se žije
S délkou 188,7 m a rozlohou 9687,4 m² vznikla největší katedrála ve Spojeném království a pátá největší na světě. Přestože ani zvenčí nevypadá malá, vstup dovnitř každého překvapí. Před návštěvníky se otevře obrovský prostor s mnoha kaplemi, ale také s obchůdkem, kavárnou a koutkem pro děti. Katedrála je živoucím místem setkávání lidí, místem, kde spolu nejenom prožívají svoji víru, ale sdílejí své každodenní radosti, starosti a problémy.
I přes obrovské měřítko by tu nikdo neměl přehlédnout drobný zdobený kruh v centru katedrály, v němž se ukrývá jméno jejího geniálního autora. Nachází se přímo pod věží se zvony o váze 31 tun. Nepřehlédnutelné jsou také varhany s 10 267 píšťalami a za prohlídku stojí i Memorial Chapel, připomínající oběti válek. Kaple je vyzdobená válečnými vlajkami a po druhé světové válce sem přibyl i zvon z lodi HMS Liverpool, který je možné slyšet každý den v pravé poledne.
Abyste se o katedrále dozvěděli co nejvíce, je možné využít letáky Cathedral I-spy, na nichž jsou fotky deseti míst z interiéru kostela, které máte za úkol najít. Přestože je hra určena především dětem, s oblibou ji využívají i dospělí. Pro starší návštěvníky je tu připravena Cesta po křížích, během níž si lze prohlédnout dvanáct zcela různorodých křížů.
Metropolitní katedrála Krista Krále
Když v Irsku propukl v polovině 19. století hladomor, z ostrova utekly skoro dva miliony obyvatel. Hodně z nich zamířilo do Severní Ameriky, která představovala tehdejší uprchlický sen. Lodě přes „velkou louži“ vyplouvaly mimo jiné i z Liverpoolu, takže mnozí Irové začali svou cestu za novým a snad i lepším životem právě v tomto městě. Mnozí však na náročnou a nejistou plavbu nenastoupili a usadili se v severní Anglii.
V důsledku toho se v jinak tradičně protestantské Anglii prudce zvýšila katolická populace. Katolíci na ostrovech byli nucení žít v utajení od doby Jindřicha VIII. a až teprve roku 1850 byla ustanovena v Liverpoolu nová katolická diecéze. A právě vzrůstající počet členů této církve si vyžádal novou katedrálu – a to nejen tak ledajakou. Katedrála měla být největším katolickým kostelem na ostrovech. Její stavba však nebyla vůbec tak jednoduchá, jak se zpočátku zdálo, a vznikla vlastně až na čtvrtý pokus.
Na počátku navrhl Edward Welby Pugin na místě bývalého chudobince, největšího v Evropě, masivní kostel s centrální věží. Po třech letech stavby roku 1856 byla dokončena jen Kaple Panny Marie. V té době však bylo nutné finance připravené na stavbu katedrály investovat do farních kostelů, škol a dětských domovů, a tak se stavba zastavila a kaple se změnila na kostel Panny Marie Neposkvrněné. Věřícím sloužila až do roku 1980, kdy byla stržena.
Nové začátky
Myšlenka na vznik nové katedrály se objevila znovu až po první světové válce roku 1922. Během šesti let (do své smrti) sesbíral tehdejší biskup 122 000 liber, které však na nový kostel nestačily. I proto byl v roce 1929 vytvořen model plánované katedrály o výšce čtyř metrů a délce pěti metrů, jenž měl pomoci získat další peníze. Dnes je k vidění v muzeu na Pier Head, kde si mohou návštěvníci udělat představu o velkorysosti zamýšlené stavby. Projektem byl pověřen tehdy již známý architekt Sir Edwin Lutyens, k jehož dílům patří např. proslulý památník Cenotaph na londýnské Whitehall. Jeho úkol byl poměrně náročný, neboť nová stavba musela překonat anglikánskou katedrálu, která již vyrůstala na druhém konci ulice.
Základní kámen byl položen 5. června 1933 a sám papež Pius XI. navrhl zasvětit katedrálu Kristu Králi. Její rozměry byly vskutku obrovské: průměr dómu dosahoval 51 metrů, jeho vnitřní výška byla 91 metrů a nejvyšší bod lucerny ležel až ve 158 metrech nad zemí, čímž překonal konkurenční anglikánskou stavbu o celých padesát metrů.
Slibně se rozvíjející projekt však zastavila druhá světová válka. Po jejím skončení byla sice ještě dostavěna krypta, ale cena stavby několikanásobně stoupla, takže veškeré práce byly odloženy na neurčito.
Papežova odpalovací rampa?
V 50. letech 20. století oslovila církev Adriana Gilberta Scotta, mladšího bratra tvůrce vedlejší katedrály, aby „uzemnil“ velkolepé plány svého předchůdce a dal jim finančně reálnější podobu. Jeho návrh se však setkal s velkou kritikou a nový arcibiskup celý projekt zrušil.
Poslední pokus postavit v Liverpoolu katolickou katedrálu přišel roku 1960, kdy byla vyhlášena architektonická soutěž s mottem: „Katedrála naší doby.“ Mezi požadavky patřilo zakomponování stávající krypty do nové budovy, doba stavby maximálně pět let a nutnost, aby katedrála vyjadřovala nového ducha liturgie definovaného druhým vatikánským koncilem. Navíc muselo být z každého místa kostela vidět na oltář. I přes omezený rozpočet se sešlo přes tři sta návrhů, mezi nimiž zvítězil svým originálním a netradičním řešením nápad Sira Fredericka Gibberda. Při využití moderních materiálů, jako jsou beton, malta, ocel a sklo, mohla být katedrála vysvěcena už 14. května 1967.
Dostala kruhový půdorys zakončený zvláštní věží v podobě komolého kužele, díky níž si budova vysloužila přezdívky jako Vigvam či Papežova odpalovací rampa. Kruhový je i interiér obklopený devíti kaplemi, který využívá hru světla přicházejícího z lucerny a nádherných moderních vitráží. Obdivovaná je i bronzová Křížová cesta Seana Rice.
Máte-li zájem prohlédnout si katedrálu a zrovna nemáte cestu do Liverpoolu, můžete všechny její části podrobně prozkoumat díky virtuální panoramatické prohlídce na www.liverpoolmetrocathedral.org.uk/visit-us/panoramic-views.
V mnoha tištěných průvodcích se dočtete, že v této katedrále se nachází největší panel skla na světě. Marně ho tu však budete hledat. Velmi ochotní zaměstnanci katedrály, připravení zodpovědět jakékoli otázky, o něm nevědí a nikdy neslyšeli.
Přidejte odpověď