„Jasný přelud vznášející se ve vzduchu a na vodě,“ prohlásil prý Gustav Flaubert, když navštívil Château de Chenonceau. A každý z 800 000 návštěvníků, kteří sem ročně zavítají, s ním jistě souhlasí.
Hrad a mlýn na počátku
Počátky tohoto útulného panského sídla spadají do 13. století. Tehdy si tu rodina Marques postavila hrad a opevněný mlýn, ale oboje jim poté, co se roku 1411 vzbouřili proti králi, bylo zabaveno a zničeno, takže z původní stavby tu zůstal pouze donjon a vedle něj studna zdobená emblémem této rodiny – chimérou a orlem.
První z řady vlastnic – manželka a milenka
O necelých sto let později koupil pozemek pro svou ženu Catherine Briconnet královský finančník Thomas Bohiere. A právě Catherine je první z řady šesti žen, které zásadně ovlivnili podobu dnešní stavby. Manželé si tu postavili zámeček v italském stylu, který však po její smrti odevzdal jejich syn králi Františkovi I. jako omluvu a splátku „půjček“, které si jeho otec bral z majetku krále.
Syn Františka I. Jindřich II. věnoval zámek své o dvacet let starší milence Diane de Poitiers. Tato obdivuhodná a asi poněkud výstřední dáma se každý den myla, což bylo v té době velmi neobvyklé a extravagantní, a nahá plavala v řece Cher. To jí přineslo výjimečnou kondici i zdraví (její pověstné zdraví dokazuje i fakt, že byla milenkou nejen Jindřicha II., ale již jeho otce). Diana nechala upravit zahrady a postavit most přes řeku, aby mohla na druhý břeh jezdit pěstovat bource morušového. Její portrét ze 16. století je možné dnes zhlédnout v interiéru zámku. Je na něm zobrazena jako Bohyně lovu.
Snacha a tchyně – ženy tak rozdílné, jak jen mohou být
Když Jindřich zemřel, jeho zákonná manželka Kateřina Medicejská Dianu velmi rychle ze zámku vystěhovala a nechala zničit všechno, co by ji jen trošku připomínalo. Jako jednu z prvních věcí nařídila změnit po celém zámku vytesané iniciály Diany na své v podobě dvou propletených písmen C. Do zámku se sama nastěhovala a na most nechala přistavět dvě obytná patra. Život si uměla užívat – pořádala tu hony, maškarní bály a dokonce prý i plesy transvestitů.
Po ní připadl zámek její ovdovělé snaše Luise Larraine. Ta byla přesným opakem života si užívající Kateřiny. Luise zámek změnila v rozsáhlou pohřební kapli a v podkroví založila malý klášter. V něm strávila v bílém smutečním rouchu neustále šeptající modlitby celých dvanáct let.
Vzdělané dámy z rodiny Menier
V 18. století připadl zámek Madam Dupin, jejíž potomci jej vlastní dodnes. Tato mecenáška umění tu vytvořila nejslavnější literární salon své doby. Mezi její hosty patřili přední výtvarníci, literáti i filosofové. Za zmínku určitě stojí časté návštěvy Voltaira i fakt, že vychovatelem jejího syna byl Jean Jacques Rousseau, který právě tady napsal svůj slavný spis Emil čili o výchově. A protože Madam Dupin vycházela dobře i se svými poddanými, byl její zámek ušetřen rabování během velké francouzské revoluce, a tak se může jako jeden z mála francouzských zámků pochlubit původním interiérem.
Šestá a zatím poslední dáma spojená s Château de Chenonceau žila v 19. století a jmenovala se Madame Pelouse. Ta se do historie rodinného sídla zapsala rozsáhlou rekonstrukcí zámku provedenou s nesmírnou pečlivostí roku 1864 podle původních plánů Thomase Bohiera.
Půvabné interiéry
V současné době zámek není obývaný, ale je zcela k dispozici návštěvníkům. Skládá se ze tří částí.
Vpravo za mostem je k vidění věž. Ta pochází ze 13. století a je jedinou připomínkou hradu, který tu stával.
Hlavní trakt má tvar čtverce a zdobí jej renesanční věže.
Poslední část byla postavena na mostě překlenujícím řeku. Celé její horní patro zabírá velký sál, který byl svědkem mnoha slavností a plesů.
Z interiéru zámku je možné navštívit strážnici zdobenou flanderskými gobelíny ze 16. století se scénami ze života na zámku, kapli, kterou zachránila Madam Dupin před revolucionáři tím, že tu zřídila skladiště dřeva, pokoj Diany de Poitiers, pracovnu Kateřiny Medicejské v Zeleném kabinetu, knihovnu s nádherným výhledem na řeku Cher atd. Vynechat by nikdo neměl ani kuchyni umístěnou ve dvou pilířích mostu a především osmnáct metrů dlouhou galerii dříve sloužící jako taneční sál.
Ráj zahradníků a květinářů
Zahrady jsou chloubou každého francouzského zámku, ale Chenonceau má být opravdu na co pyšný. Návštěvník by si měl na jejich prohlídku vyhradit dostatek času.
Hned u bývalého donjonu se nachází malá zahrádka Kateřiny Medicejské, kde pět travnatých ploch obklopuje centrální fontánku lemovanou zimostrázem a vše tu září barvami růží, macešek, sedmikrásek, tulipánů, petunií, begónií a jiřin.
Na druhé straně vstupního mostu je vidět větší zahrada Diany de Poitiers o rozloze 12 000 m². Její střed tvoří původní vodotrysk a projít se tu můžete mezi dokonale sestřiženými keři tisu, brslenu a zimostrázu. Záhony jsou tu dvakrát ročně osazovány třiceti tisíci květinami, mezi nimiž nesmí v závislosti na ročním období chybět narcisy a verveine a všechno naplňují svou vůní bílé růže.
Za života Diany však zahrada vypadala poněkud jinak – takto praktická a nápaditá dáma tu pěstovala artyčoky.
Na více než jednom hektaru se rozprostírá Zelinářská zahrada, odkud pochází i květinová výzdoba v zámku. Místní zahradníci se pyšní více než dvaceti odrůdami rajčat a sbírkou paprik z celého světa.
Labyrint, farma, vzácné stromy – nic tu nechybí
Vynechat nelze ani italský labyrint, v jehož středu stojí altánek. Celé bludiště bylo nově zbudováno dle plánů Kateřiny Medicejské a cesta k němu je lemována více než dvěma tisíci dokonale sestříhanými tisy.
Určitě si nenechte ujít ani farmu z 16. století, místo, kde se vážou úchvatné kytice pro výzdobu zámku a Le Jardin Vert, v níž se můžete schovat do stínu mnoha druhů stromů, jako jsou cedry, magnolie, kaštan, španělské jedle, platany, sekvoje, bílá akácie a mnohé další. Posilnit se můžete v bývalých stájích, dnes přeměněných na restauraci, kde lze ochutnat i místní víno.
A rada na závěr: Při hledání zámku se nenechte zmást rozdílným psaním názvu vesničky, u níž zámek leží. Zatímco zámek se jmenuje Chenonceau, vesnička se píše Chenonceaux.
Článek byl publikován 16. 3. 2015 na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/ch-teau-de-chenonceau/
Přidejte odpověď