„Rýže ve Francii?“ ptají se mě často nedůvěřivě klienti, když jim líčím camargueské speciality a doporučuju, co určitě musí ochutnat.
Camargue je jediným rýžovým regionem ve Francii a tato plodina se tu pěstuje na 15 000 ha. Má tady ideální podmínky: vláhu dodává voda z delty Rhôny, potřebné teplo stále žhnoucí slunce a navíc již sklizenou rýži vysuší mistral. Co víc si přát?
Zmínky o prvních políčkách rýže se objevují už koncem 13. století, ale oficiálně nařídil její pěstování v této oblasti teprve v srpnu 1593 král Jindřich IV. Až do roku 1930 však osázené plochy sloužily především jako prostředí ke kultivaci půdy a zabránění rozšiřování salin. Sklizeň byla určená hlavně pro hospodářská zvířata.
Teprve během druhé světové války se z rýže stal důležitý zdroj potravy francouzského obyvatelstva a po jejím skončený byla velká část financí z Marshallova plánu investována právě do tohoto území. Peníze šly na zavlažovací systémy, drenážní díry, čerpací stanice a sila.
I když sklizeň probíhá na podzim, vyžaduje rýže pozornost a práci po celý rok.
Nejprve se po zimě začne připravovat půda, v dubnu se hnojí, a když teplota dosáhne dostatečné výše, jsou pole řízeně zaplavena skrze kanály vodou z Rhôny. V květnu pak přichází na řadu speciální traktory, určené do nízké vody, které jsou zkonstruovány tak, aby se nepropadaly do měkké bahnité půdy. Jejich úkolem je rýži zasít.
Ke speciální místní technice patří i malé helikoptéry, které pole stříkají přípravky proti škůdcům.
V červnu je čas na zvýšení úrovně vody, čímž se na rostlinách vytvoří maximální množství zrn. A ve sluncem zalitém létě už rýže jen dozrává. Po vodě tu v této fázi není na první pohled ani památky a pole připomínají spíše svěží zelenou louku.
Od září do listopadu pak přichází výsledek – dlouho očekávaná sklizeň. V Camargue každý rok asi dvě stě farmářů sklidí kolem osmdesáti tisíc tun rýže.
Prameny se však liší v informaci, kolik toto množství tvoří z celkové spotřeby rýže ve Francii – některé zdroje hovoří o třetině, jiné uvádějí až většinu.
V Camargue najdete různé druhy rýže, ale tato oblast se proslavila speciální, tzv. červenou odrůdou. Má však spíše hnědokaštanovou barvu a je typická svou zemitou až oříškovou chutí. Byla vyšlechtěna v 80. letech 20. století z klasické bílé rýže smíchané s rýží divokou. Při její přípravě však musíte počítat s delším časem při vaření – než je poživatelná, trvá to třicet až čtyřicet minut.
Ale pak už ji lze užít jako nedílnou součást camargueských jídel, ať už jako přílohu k gardiane de taureau či v hlavní roli v tzv. camargueském salátu.
Přidejte odpověď