Připomíná to sen – v krajině vod, salin a rákosí se prohání stáda černých býků a bílých koní, občas vám nad hlavou přeletí pár plameňáků a celé pobřeží je lemováno bílými plážemi. Je to ale skutečnost s názvem Camargue.
Jeden z největších mokřadů v Evropě se nachází v deltě řeky Rhôny na jihu Francie. Hranici tohoto území vymezují strany trojúhelníka tvořené rameny Petit a Grand Rhône a Středozemním mořem. Krajina plná močálů, mělkých jezer a ostrůvků vznikla ve čtvrtohorách častým překládáním rozvětveného toku čtvrté nejdelší francouzské řeky, přivádějící vodu z 812 km vzdáleného pramene v Urnských Alpách ve Švýcarsku.
Tento jedinečný ekosystém o rozloze 850 km² byl jako jeden z prvních ve Francii vyhlášen roku 1970 přírodním parkem a o sedm let později získal status biosférické rezervace. Jeho velikost se však každý rok zvětšuje, a to díky obrovskému množství sedimentů, jež Rhôna vyplavuje (každoročně je to až 20 milionů m³). Srdcem celého parku je jezero Étang de Vaccarès o délce 12 km a maximální hloubce dva metry. K němu je ovšem vstup omezen, neboť již roku 1928 bylo označeno za biosférickou rezervaci UNESCO.
Sůl i rýže nad zlato
Severní část Camargue zabírá především zemědělská půda, na níž se daří obilí, vinné révě a jako na jediném místě ve Francii i rýži. Cíleně se tu pěstuje již od 19. století, ale svůj největší rozvoj toto odvětví zažilo po 2. světové válce a dnes dosáhlo již takových rozměrů, že zcela pokryje spotřebu ve Francii. Místní prosolená půda dává plodině zvláštní příchuť a určitě stojí za to ochutnat a domů si i odvézt dlouhozrnnou, černou i červenou rýži, jež jsou od roku 2000 chráněny značkou Riz de Camargue.
Jih a střed národního parku zabírají písečné duny, lužní lesy, pastviny, rákosiny, slaná jezera a v neposlední řadě i saliny.
Tyto umělé i přirozené nádrže k získávání soli charakterizují zdejší krajinu už od dob Římanů a dnes v tomto regionu zabírají přes 10 000 ha. Jejich princip je založen na systému kontrolovaného vypařování. Na jeho začátku se mořská voda napumpuje do malých nádrží, kde cirkuluje po dobu pěti měsíců. Díky gravitaci postupuje skrz řadu nádrží, přičemž v každé z nich se zvyšuje podíl soli. Nakonec ji stroje posbírají a navrší na hromadu, která s výškou až 20 m a délkou 400 m tvoří dobrý orientační bod v krajině.
Jen v Camargue se ročně sklidí 400 000 tun soli, přičemž specialitou jsou tzv. solné květy. Jedná se o malé vločky soli, které se sbírají ručně. Sběrači pracují bosí, aby nepoškodili dno nádrže, a ti nejzručnější z nich nasbírají až 50 kg soli za den. Květy soli si můžete koupit v hrníčcích, na nichž vždy najdete podpis muže, který danou várku sbíral.
Bílí koně, černí býci i plameňáci
Jedinečný ekosystém Camargue je domovem více než 400 druhů zvěře. Raritou jsou tu částečně volně žijící bílí koně. Ti v sobě míchají geny koní gaelských, římských a berberských, jež sem v 7. a 8. století přišli s maurskými dobyvateli. K zvláštnostem tohoto odolného plemena patří i fakt, že při narození mají hříbata barvu šedou a zbělají až v dospělosti. Ke své práci je využívají místní honáci, tzv. gardians. Ti se drží tradičního způsobu života – bydlí v nízkých bílých doškových chalupách a pasou černé camargueské býky.
Tento malý skot s rohy otočenými nahoru, dorůstající výšky 135 cm a váhy 300–500 kg, se sem dostal společně s Attilovými vojsky. Býci žijí na svobodě v močálovité krajině a využívání jsou na Course de la cocard, tedy typ nekrvavé koridy provozované např. v arénách v Nîmes a Arles, při níž úkolem toreadorů není býka zabít, ale strhnout mu zvláštní střapec umístěný mezi jeho rohy.
Oblíbené je i maso těchto býků připravené v pokrmu zvaném gardienne de taureau. Jedná se o tradiční způsob přípravy hovězího masa, jak to dělali po staletí místní honáci. Kousky masa se smíchají se slaninou, česnekem a cibulí, přidají se bylinky, sůl a pepř a vše se nechá 24 hodin marinovat v nálevu z armagnacu a červeného vína Côtes du Rhône. Po tříhodinovém vaření na mírném ohni se pokrm podává – jak jinak než s místní rýží.
V mělkých jezírcích a bahništích Camargueu našli svůj domov i plameňáci. Kolem 10 000 párů tu každoročně hnízdí a zůstává po celý rok, přestože většina těchto ptáků odlétá koncem srpna na zimu do Španělska, Tuniska či Senegalu, odkud se vrací v únoru.
Blíže je možné prohlédnout si je v Ornitologickém parku Pont de Gau. Tato rodinná firma vznikla roku 1949 jako zoologická zahrada. Když ji však po čtvrt století převzal syn zakladatele, rozhodl se z ní udělat otevřenější park – zvětšil prostory, klece změnil v prostorné voliéry a zaměřil účel parku více na ekologickou výchovu. Roku 1987 si pak pronajal dalších asi 50 akrů bažin, kde se provádí výzkum volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Návštěvníci se zde mohou rozhodnout pro dva poznávací okruhy různé délky, na nichž je několik pozorovacích observatoří, z kterých můžete obdivovat krásu a ladné pohyby plameňáků.
Černá Sára
V srdci Camargue leží obklopené plážemi z bílého písku městečko Les Saites-Maries-sur-la Mer. Původní rybářská vesnice ožívá především na konci května – první sobotu a neděli po 22. 5. se tu konají cikánské slavnosti. Poutníci z celého světa se sem scházejí, aby za velké pompy a parády vzdali hold třem Mariím, ale především jejich služebnici Sáře, patronce cikánů.
Dle legendy se tu totiž roku 45 n. l. vylodily Marie Jákobova, Marie Salome a Marie Magdaléna a společně s nimi i Marta, Lazar, Maximus, Sidmus a Sára, aby obrátili Provence na křesťanskou víru. Po přistání se rozdělili: Máři Magdaléna a Maximus odešli do městečka dnes nazývaného po tomto svatém, Marta pokračovala do Tarasconu, kde zabila mýtického draka, a dvě Marie a Sára zůstaly právě tady. Dle mnohaleté tradice je Černá panna pohřbená právě zde.
Slavnosti jsou to vskutku velkolepé. Socha Sáry putuje na pláž, kde poutníci v kulisách moře s jezdci na bílých koních poslouchají kázání.
Kostel, kde jsou uchovány relikvie Marií i Sáry, pochází z 12. století. Jeho zajímavý interiér však překoná pohled ze střechy kostela – vystoupáte-li 53 schodů k jeho vrcholu, naskytne se Vám pohled, který si zapamatujete navždy.
Camargueský kříž
Symbolem kostela v Les Saintes-Maries-sur-la Mer je zvláštní tzv. Camargueský kříž. Skládá se ze tří samostatných částí, reprezentujících křesťanské ctnosti – srdce, připomíná lásku, kotva, značící naději, ale odkazuje zároveň na místní tradici rybářství, a kříž ve tvaru trojzubce používaného místními pastevci, jenž symbolizuje víru.
Článek byl publikován 15. 4. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď