Město Bath v hrabství Somerset s 90 000 obyvateli patří k deseti nejnavštěvovanějším místům v Anglii. Turistům nabízí nádhernou procházku kolem malebné řeky Avon, opatství postavené v perpendikulárním stylu, půlkruhové ulice třípatrových domů zvané The Cirkus – mistrovské dílo Johna Wooda staršího a jeho syna, jedno z nejkrásnějších dochovaných georgiánských divadel Theatre Royal, okázalou obloukovitou ulici Royal Crescet, park Royal Victoria Park založený roku 1830 a mnohé další. To, co ale zastíní tzv. výkladní skříň georgiánské architektury, je stavba daleko starší – Římské lázně.
Voda se zázračnými účinky
Že místní prameny mají zvláštní účinky, věděli už Keltové. Podle pověsti je objevil král Bladud, který byl ze své říše vyhnán kvůli malomocenství, a tak se stal pasáčkem vepřů. Jednoho dne se se svým stádečkem zatoulal do této oblasti a všiml si, že se jeho prasata radostně válí v teplém bahně kolem vyvěrajícího pramene. Chvíli je jen tak pozoroval a poté to zkusil taky – a uzdravil se.
Výzkumy a literatura dokumentují léčebné využívání třech místních pramenů již v dobách Římanů. Ti tu postavili chrám zasvěcený bohyni zdraví Sulis Minervě a v letech 65–75 n. l. otevřeli jižně od pramenů první lázně, které nesly název právě po této bohyni – Aquae Sulis, tedy Vody Suliiny. 125 000 litrů vody o konstantní teplotě 46,5°C, které každý den vyvěrají z tzv. Svatého pramene, využili v soustavě bazénů, saun a odpočíváren. Voda do nádrží přitékala olověnými trubkami a celý tento rozvodný systém je dodnes funkční. Chemické rozbory vody prokázaly přítomnost 43 minerálů, přičemž nejvíce je tu zastoupen vápník a sulfáty a poté sodík a chlorid.
V době římské nebyly lázně určeny jen k očistě těla, ale představovaly ideální místo setkávání a výměny informací. Tady se obyvatelé dozvídali nejnovější drby, probírali politiku a řešili drobná nedorozumění. A navíc byla voda předepisována na mnoho chorob a neduhů – léčily se jí ochrnutí, kolika, dna a obrna.
Samotný Svatý pramen sloužil jako zásobník teplé vody a byl využíván k bohoslužbám. V muzeum v lázních jsou k vidění zvláštní olověné tabulky, tzv. tabulky kleteb, na které lidé psali kromě kleteb i nadávky, pomluvy a svá naštvání a po bohoslužbě je tu házeli do vody. Tím byla msta či hádka mezi sousedy vyřešena, protože v pramenech pobývala mocná bohyně.
Co vše je dnes možné vidět?
Návštěva Římských lázní nabízí architektonické i technické zajímavosti, turisté si mohou prohlédnout sbírku římských mincí, které dávní obyvatelé Bath házeli do pramene, i předměty spojené s užíváním svaté vody při bohoslužbách. Minout nelze ani bronzovou sochu bohyně Salis Minervy, oltáře, náhrobní kameny, … Za pozornost zde jistě stojí i vodní přepad, který odváděl přebytečnou vodu do kanalizace a poté do 400 metrů vzdálené řeky Avon. Skrze skleněnou podlahu je možné nahlédnout i na původní římský rozvodný systém.
Největší dojem ale asi zanechá Great Bath, 1,6 m hluboký bazén, obložený 45 pláty olova, je naplněn – stejně jako v antice – horkou vodou. Původně se nacházel v 40 m vysokém sále. Dnes je obklopený viktoriánskou zástavbou. Určitě stojí za to vyjít i na terasu v úrovni ulice a prohlédnout si původní bazén s nikami a výklenky z jiného pohledu.
Obnova lázní v novověku
Po odchodu Římanů v 5. stol. n. l., tedy po asi 400 letech užívání, byl chrám zničen a lázně chátraly tak dlouho, až se zřítily.
V dějinách je zaznamenáno několik pokusů o obnovu léčebných koupelí na tomto místě, ale k původní slávě se město Bath začalo navracet až počátkem 18. století. Tehdy se totiž stalo módním pití zdravé vody. Proto byl hned vedle Svatého pramene postaven tzv. Pump Room. Léčebná procedura zde měla přesná pravidla. Vodu lázeňští hosté užívali ráno, přičemž většina pacientů měla předepsáno 1–2 pinty tekutiny (něco přes litr) , ale jsou zaznamenány případy, kdy pacient musel vypít této vody celkem gallon. Za vodu se platil poplatek, přičemž při delší léčbě si klienti mohli koupit předplatné. Peníze vybíral tzn. pumpař, který měl lázně pronajaté na celý rok za poplatek 800 liber. Co vybral, zůstalo jemu. Pumpaře najdete u pramene i dnes, i když teď je to zaměstnanec Římských lázní. Zdarma si mohou vodu načerpat jen handikepovaní návštěvníci a obyvatelé Bathu a okolních části hrabství Somersetu.
S rozvojem lázeňství začal také největší rozvoj Bath. Do té doby nudné a opomíjené město se stalo symbolem elegance a společenského života. Roku 1704 získal funkci hlavního ceremoniáře populární Richard „Beua“ Nash, který tu pořádal večírky a plesy, a Bath se tak stalo ideálním místem pro setkávání, flirtování a domlouvání obchodů i sňatků. S tím souvisel i regulovaný rozvoj výstavby –elegantní domy s jednotným průčelím, které připomínaly paláce, se stavěly z místního kamene zlatavé barvy a mít dům v Bath se mezi aristokraty stalo „in“.
Bath, jako jedno z nejlépe dochovaných archeologických míst z doby Římanů v severní Evropě, určitě stojí za návštěvu. V celé Velké Británii nenajdete teplejší prameny a žádný další pramen na ostrovech nepřesahuje teplotu 40°C. A pro zájemce o zážitek, který si užívali Římané na počátku našeho letopočtu, byly v roce 2006 otevřeny nové lázně Thermal Spa. Stačí je jen vyzkoušet…
Článek byl publikován na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/bath-rimske-lazne/
Přidejte odpověď