Dle místních nejkrásnější francouzské město hned po Paříži. Elegantní módní město sestávající z širokých bulvárů, stinných náměstí a hlavně z kašen. Tohle všechno je Aix-en-Provence. Ale především město vod – kašnu tu najdete na každém kroku.
Vodu připomíná i jeho název – římský konzul Sextius jej roku 122 př. n. l. založil jako první římské město v Galii na místě horkých pramenů. Proto sídliště Římané pojmenovali na jeho počest Aqua Sextia, tedy Sextovy vody. A právě zkomolením tohoto názvu vzniklo dnešní jméno Aix.
Čtyři fontány na jedné ulici
Hned na hlavním bulváru Cours Mirabeau je kašen hned několik:
Největší z nich najdete na západním konci této třídy. Už svým názvem Fontaine de la Rotonde napovídá, že se jedná o kruhovou kašnu. Byla postavena roku 1860 a tři sochy, které ji obklopují, symbolizují tři hlavní činnosti v tomto regionu: justici (socha je obrácená k Aix-en-Provence), zemědělství (hledí na Marseille) a výtvarné umění (dívá se na Avignon). Monumentální fontána o výšce 11,9 metrů a průměru 31,5 metru, obklopená lvy, delfíny a labutěmi, zásobuje vodou řeka Verdon.
Jen o kousek dál směrem na východ se nachází Fontána devíti kanovníků. Byla postavena na místě napajedla pro stáda kočovníků. Jejím autor Laurent Vallon ji dal dnešní podobu v roce 1691, kdy ji začaly využívat jeptišky z nedalekého kláštera sv. Uršuly a později i řád benediktinů.
Na místě dnešní Fontány teplé vody či Mechové fontány z roku 1734 stávala kašna už v době římské. Využívala lokálního termálního pramene o teplotě 34° C, který prý dodnes vyhledávají nemocní, neboť léčí tuberkulózu a strumu a zvyšuje plodnost žen.
Nejvýchodněji položená fontána na této tepně připomíná „dobrého krále“ Reného. Tento panovník z rodu Anjou a dynastie Kapetovců předběhl svou dobu. Spíše než bojovník to byl kultivovaný vzdělanec a dvořan – dosáhl vysokého vzdělání a psal poezii a mystická podobenství. Za jeho vlády v 15. století se město stalo centrem vzdělanosti a umění a právě on přivezl do Provence kromě krocanů a bource morušového i muškátovou révu, kterou začal v Provence kultivovat.
Zákon čtyř
Sama ulice Cours Mirabeau nese od 19. století jméno po francouzském spisovateli, novináři a vůdčí osobnosti rané fáze Velké francouzské revoluce hraběti Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau, který se tu v domě číslo 12 oženil.
Skoro pět set metrů dlouhý bulvár byl postaven roku 1651 na místě stržených a středověkých hradeb a brzy po svém vzniku představoval „nejlepší adresu“ v celém městě. Architekt se tu držel pravidla Leonarda da Vinci, že ulice by měla být tak široká, jak vysoké jsou její domy, a vše podřídil násobku čísla čtyři – na 440 metrech je vysázeno 44 platanů a mezi nimi se nachází čtyři fontány. Dnes se tato hlavní třída proměnila v typickou jihoevropskou ulici lemovanou domy ze 17. a 18. století s kavárenskými stolky, restauracemi a pravidelným trhem.
Staré město
Cours Mirabeu tvoří jižní hranici starého města. Změť uliček a elegantních malých náměstíček skrývá radnici z roku 1670 s fasádou v italském stylu a zvonici s astronomickými hodinami, bývalou burzu s kukuřicí s alegoriemi řek Rhôny a Durence, pasáž Agard, jež bývala součástí karmelitánského kláštera a množství kostelů reprezentujících architekturu od 5. do 17. století.
Na severní hranici města leží gotická Cathédrale Saint-Sauveur, tedy katedrála sv. Spasitele s nádhernou románskou křížovou chodbou a merovejským baptisteriem.
V jejím interiéru se na jižní stěně nachází slavný triptych Hořící keř od Nicolase Fomenta z Uzés. Pro katedrálu jej objednal roku 1476 král René a sám je i vyobrazen v levé části triptychu, zatímco jeho manželka Jeanne de Laval v křídle pravém.
Město Paula Cézanna
Při návštěvě Aix-en-Provence nelze nevzpomenout Paula Cézanna, který se tu roku 1839 narodil v Rue de l´Opera v čísle 28. Jeden z nejznámějších francouzských představitelů impresionismu, ve své době neúspěšný a vysmívaný v pařížských salonech, tu strávil skoro padesát let svého života a fascinován typickým provensálským světlem se nechal inspirovat místní přírodou i krajinou. Jen horu Saint-Victoire, vzpínající se nad Aix-en-Provence, zachytil nejméně šedesátkrát.
Milovníci jeho díla se mohou ve městě vydat po stopách tohoto génia na procházku s průvodcem či navštívit jeho ateliér, který zůstal od Cézannovy smrti v roce 1906 nezměněn a kde jsou v jeho nábytku z posledních let života vystaveny předmět, s nimiž pracoval či související s jeho tvorbou.
Trhy se vším, co si můžete přát
Každý den dopoledne Aix-en-Provence ožívá pravidelnými trhy. Město se zaplní omamnými vůněmi, barvami a zvuky a všichni si tu vyberou to, co právě hledají. Každý den obsadí Place Richelme svými stánky prodavači ovoce a zeleniny. V úterý, čtvrtek a sobotu zaberou Place de Verdun a Pôle Judiciaire řemeslníci a na Place de l´Hotel de ville se koná květinový trh. V úterý a ve čtvrtek se na Cours Mirabeau prodává oblečení a textil, stejně tak jako v sobotu na Pôle Judiciaire. Každá první neděle v měsíci je na Place de l´Hotel de ville vyhrazena starým knihám a starožitnostem. Město ožívá a na trhy se sjíždějí lidé z okolních vesnic.
Je úžasné sledovat místní hospodyně, které nákupu věnují veškerou energii. Ověříte si tu, že opravdu platí to, co popsal v knize Rok v Provence Peter Mayle: „Francouzská hospodyně se s nákupem přímo potýká. Baklažány zmáčkne, rajčata očichá, fazolku tenoučkou jako sirka zlomí mezi prsty, ďouble dovnitř do salátu, sýr a olivy ochutná, a nejsou-li na úrovni a neodpovídají jejím soukromým normám, zdrtí trhovce pohledem, že ji jako zradil, a přejde si k dalšímu stánku.“
Víte, že: z Aix-en-Provence pochází sušenky Calison d´Aix? Historické prameny se rozchází v tom, zda poprvé byly užity roku 1473 při svatbě krále Reného s Jeanne de Laval či až roku 1630 při bohoslužbách na oslavu konce morové epidemie. Ale všichni se shodují na jejich tvaru (plochý ovál se zašpičatělými konci) a ingrediencemi (středomořské mandle, ovocný sirup, zavařovaný meloun, …)
Jak se tam dostat?
Pojedete-li z Prahy autem, počítejte s přejezdem kolem 1400 km. Cesta vás však povede po dobrých německých a francouzských dálnicích. U Lyonu se napojíte na známou Autoroute du Soleil, která vás nádherným údolím řeky Rhôny dovede až na jih Francie a dále pak přímo do Aix-en-Provence. Připravte se však na poměrně drahé mýtné na francouzských dálnicích.
Řešení také naskýtá kombinace letadla a vlaku. Z Prahy létá denně několik linek do Paříže, odkud vás TGV za asi 3,5 hodiny převeze do Aix-en-Provence, přičemž jízdenku pořídíte od 60 E. Z Prahy funguje dvakrát týdně linka létá ČSA do Nice. Letenka je dražší než do Paříže, ale tříhodinová cesta vlakem do Aix-en-Provence vás vyjde na 30–45 E.
Chtěli byste-li procestovat více z Provence, využijte nabídky cestovních kanceláří. Aix-en-Provence lze navštívit např. v rámci autobusového zájezdu To nejkrásnější z Provence pořádaného CK Rady na cestu či s CK Mundo na autobusovém zájezdu s názvem Provence. Letecky se sem můžete podívat s CK Redok v programu Kouzelná Provence.
Kdy je nejlepší Aix-en-Provence navštívit?
Aix-en-Provence vás okouzlí po celý rok. Máte-li však zájem poznat i místní zvyky, navštivte Grande fête des calissons, tedy oslavy místních sladkostí, při nichž se seznámíte s provensálskými tradicemi a kroji a budete mít možnost zhlédnout tance a průvody za doprovodu píšťal a tamburín. Zúčastnit se také můžete mše v provensálštině.
Co si odtud přivézt?
Trhy v Aix-en-Provence jsou ideální příležitostí k nákupu lokálních produktů. 30 ml pravého levandulového oleje lze na Place Richelme koupit za 21 E. Chcete-li ochutnat tapenády, olivy, nakládané papriky, plněné lilky, marinované mořské plody, suché klobásy či sýry, navštivte v úterý, čtvrtek nebo v sobotu Place des Prêcheurs.
Ceněná jsou také vyhlášená vína AOC Coteaux d´Aix, v nichž 82 % produkce tvoří vína růžová. Jeho specifikum tvoří fakt, že v tomto regionu dosahuje průměrná doba ročního slunečního svitu 2900 hodin, přičemž je často bičován mistrálem.
Článek byl publikován 28. 8. 2015 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď