Už při přistávání na Maltě si uvědomíte, jak je tento ostrov malý a ztracený ve Středozemním moři – od nejbližší pevniny, Sicílie, jej dělí 93 km.
O to víc překvapí všudypřítomná dopravní zácpa – není divu, tento ostrov o rozloze 246 km² má průměrnou hustotu obyvatel 1150 osob na km². A protože tu veřejná doprava po poslední reformě představuje spíše parodii na funkční dopravní systém než šanci se včas někam přesunout, je na zde auto nezbytností.
Vydáte-li se od letiště na jakoukoli světovou stranu, budete projíždět mezi nízkými budovami ze zlatavého pískovce s rovnými střechami porostlými plevelem, které působí dojmem rozestavěných a nikdy nedokončených staveb s elektrickými rozvody, které fungují jako noční můra českých elektrikářů. Na jih, východ i západ pak osídlení řídne a ostrov ukazuje své venkovské a opuštěné části.
Směrem k severnímu pobřeží budovy rostou, ztrácí dojem omšelosti a nabývají na honosnosti. Svého vrcholu pak nabývají na mořských promenádách ve Sliemě či St. Julians, kde se mnohapatrové hotely předhání v luxusu a výhledu na modravé moře.
Severovýchodní část ostrova zabírá obrovská městská aglomerace. Města tu prorůstají jedno do druhého – to, že končí jedno a začíná druhé, zde lze poznat jen podle cedulí na stranách ulice. V prostoru mezi Grand Harbour a St. George’s Bay je zastavěn každý metr.
Valletta
Korunou tohoto souměstí je hlavní město Maltské republiky Valletta. Vzniklo jako reakce na tzv. Velké obléhání Turky roku 1565. Když blokáda poloostrova skončila, rozhodl velmistr Řádu maltézských rytířů Jean Parisot de la Valletta o stavbě nového města. Za finanční podpory papeže i evropských panovnických rodů trvala jen pět let a nové město získalo název po svém zakladateli.
Čilá stavební činnost sem přilákala umělce a řemeslníky z celého světa, takže město se muselo znovu rozšířit a roku 1620 rytíři posunuli městské hradby až za nově vzniklé předměstí Floriana.
Do dnešních dob si však historické centrum města uchovalo svou izolovanou polohu – od okolí jej oddělují přístavy Grand Harbour a Marsamxitt a hluboký příkop s baštami. Páteř centra Valletty tvoří třída Republic Street, která se vine od vstupní městské brány až k pevnosti Fort St. Elma na konci poloostrova. V jejím okolí stojí všechny významné stavby města – Velmistrův palác, Katedrála sv. Jana, Muzeum umění, knihovna, ale i sídla vládních úřadů a Vrchní soudní dvůr. Své místo tu našlo i množství obchodů, klubů i příjemných kaváren.
Mdina a Rabat
Zcela jiná atmosféra panuje v městečku Mdina. Toto „mlčenlivé město“ na skalním výběžku náhorní plošiny vzniklo z hlavního města doby římské, zvaného Melita. Metropoli rozrostlou až na území dnešního Rabatu zničili roku 870 Arabové. Když ji Normané opravili, omezili se na prostor dnešní Mdiny. Tato perla mezi maltskými městy nabízí nádherné zlatavé budovy zdobené červenými a fialovými okenicemi, výklenky, balkonky, arkýře, atria či drobné detaily, jako jsou např. neobvyklá domovní klepadla.
Na místě původní normanské katedrály, zničené při zemětřesení roku 1693, postavil slavný maltský rodák Lorenzo Gafà hlavní maltský kostel, zasvěcený sv. Pavlovi. Ten tu roku 59 n. l. pobýval po dobu tří měsíců a léčil, činil zázraky a položil základy křesťanství na celé Maltě.
Přechod mezi Mdinou a Rabatem tvoří zelený park, na jehož konci se nachází Domus Romana. Římané přišli na Maltu už roku 255 př. n. l., ale natrvalo se zde usadili až v roce 218 př. n. l. Vybudovali tu své chrámy, paláce, divadla i pevnosti, které jsou dnes patrně ukryty pod městskou zástavbou. Jediný odkrytý je atriový dům z 1. století př. n. l. , jehož srdcem jsou dvě místnosti s mozaikovou podlahou. Dochovanější z nich zobrazuje oblíbený antický motiv: dvě holubice pijící ze zlaté mísy a je považována za jednu z nejjemnějších ve Středozemí.
Na rozdíl od Mdiny je Rabat živé venkovské město plné barů, restaurací a obchodů. Postaveno je na římském hřbitově s katakombami, takže většina turistických cílů se zde nachází pod zemí. Největší katakomby jsou pojmenovány po svatém Petrovi a skrývají obrovský labyrint chodeb s hroby v podlaze i ve stěnách. Za návštěvu tu stojí i Karmelitánský klášter obývaný třemi mnichy, kde můžete nakouknout do refektáře, kuchyně i do jedné z cel.
Zázrak bomby, která nevybuchla, i ochranné oči Féničanů
Jen kousek severně od Mdiny a Rabatu se nachází město Mosta s kostelem nanebevzetí Panny Marie. Postaven byl v letech 1833 až 1860 jen z darů obyvatel a za vzor tu posloužil římský Pantheon. Rozměry jeho kopule (vnější průměr 53 m, vnitřní 39 m, výška 66 m, vnitřní 56 m) jej dle místních řadí na třetí místo v Evropě, ale stejnou informaci o „svém“ kostele prohlašují i obyvatelé vesnice Xewkija na ostrově Gozo. V každém případě už portál s dvanácti iónskými sloupy ve dvou řadách a se dvěma zvonicemi s hodinami ukazujícími čas i kalendář působí mohutným dojmem, který se ještě umocní po vstupu do interiéru kostela kruhového půdorysu, zdobeného bílou, modrou a zlatou barvou, kam se vejde 1200 věřících.
Zajdete-li do sakristie po levé straně oltáře, najdete tu repliku bomby, která 9. 4. 1942 během mše prolétla střechou kostela, aniž by vybuchla. V českých průvodcích se dočtete, že přivolaní pyrotechnici objevili uvnitř místo trhaviny vzkaz od dělníků plzeňské Zbrojovky, kde byla bomba vyrobena. Místní však o této verzi příběhu nikdy neslyšeli a fakt, že bomba neexplodovala a nikomu neublížila, přičítají zázraku.
Zcela jiná atmosféra panuje v rybářském městečku Marsaxlokk. Místní sem jezdí především za skvělými nedělními trhy na okraji zátoky. I jiné dny tu každého okouzlí promenáda posetá restauracemi, kde lze ochutná pro Středoevropana bez moře neuvěřitelné rybí speciality – od mečouna, před do češtiny nepřeložitelnou stonefish až po maltskou specialitu zvanou lampuka. Při výborné večeři tu lze pozorovat barevné rybářské loďky zvané luzzu. Každá z nich je chráněna Horovým okem, symbolem, který sem přivezli již Féničané.
Výhled a atmosféru poklidu města nekazí ani elektrárna na jedné a věže nákladního přístavu na druhé straně zátoky.
Prehistorické stavby
Prohlídka Malty by nebyla kompletní bez návštěvy alespoň jednoho prehistorického naleziště. A tento ostrov jich nabízí opravdu spoustu, přičemž sedm z nich bylo zapsáno na seznam světového kulturního bohatství UNESCO. K nejznámějším z nich patří komplex chrámů v Tarxienu, kde se našly zachované ornamenty a reliéfy a především zbytky obrovské sochy Magna Mater, Hagar Qim s největším monolitem maltských chrámů o váze 20 tun, či nedaleká Mnajdra z doby 3600 až 2800 př. n. l. Světovým unikátem je podzemní sakrální prostor Hypogenum zabírající plochu 500 m².
Co vše ovlivnilo podobu Malty?
3600 př. n. l. – stavitelé chrámů
750 př. n. l. – Féničané
218 př. n. l. – Římané
60 n. l. – sv. Pavel + křesťanství
870 n. l. – Arabové
1090 n. l. – Normané
1530 – Řád maltézských rytířů
1565 – Velká válka
1798 – Francouzi
1800 – Britové
1940 – 2. světová válka
1964 – nezávislost
1974 – vznik republiky
2004 – vstup do EU
Článek byl publikován 15. 7. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď