Vždycky, když stojím u Holyrood Palace v Edinburghu, jsem si jistá, že tentokrát na „Kopec“ nepůjdu a místo toho si sednu do kavárny a začnu trénovat na kavárenského povaleče.
Po chvíli si uvědomím, že bych si ty svahy mohla aspoň vyfotit a udělám pár kroků směrem k nim. A pak se přistihnu, jak stoupám po prudké kamenité cestě pod čedičovou skálou a kochám se úžasným výhledem. Na místě, kde ti, kteří sem jdou poprvé, se zděšením zjistí, že to, co považovali za vrchol, vlastně není ani začátek toho pravého stoupání, mě už Holyrood Park nepustí. Potím se, funím a stále častěji předstírám, že se kochám krajinou. Ostatní turisté na tom nejsou o nic lépe, takže si vyměňujeme chápavé a soustrastné pohledy. Jediní, kdo nezakládají „výškové tábory“, jsou místní lidé, kteří sem chodí venčit své psy. Za veselé konverzace prosviští kolem vás a ignorují fakt, že jste na pokraji zhroucení.
Kopce plné tajemství
Park Holyrood vznikl na místě vyhaslé sopky a pojmenován byl podle paláce, který leží na jeho úpatí. Ve 12. století jej využívali jako svůj honební revír skotští králové, ale první osídlení těchto míst se datuje až do doby před 10 000 lety. Není divu, že skupina vrcholků vulkanického původu přitahovala pozornost už od pradávna. Dle legendy se právě tady nacházel bájný hrad Camelot a dodnes sem dle prastaré legendy přichází v první májový den dívky, aby si omyly tváře ranní rosou.
Záhadou dosud zůstává nález z roku 1836. Tehdy pět chlapců našlo v jeskyni sedmnáct malých rakviček, v nichž byly uloženy dřevěné figurky. Nikomu se nikdy nepodařilo vysvětlit jejich význam, přestože se obecně mluví o jejich využití při čarodějnických rituálech. Jedna z teorií dokonce spojuje nález s vraždami spáchanými roku 1828, ale proti ní stojí fakt, že zavražděné byly především ženy, ale v rakvích se dochovalo osm mužských figur.
Několik vrcholků
Z úpatí u Holyrood Palace je možné vidět jen nižší z vrcholků, ozdobený nahoře 46 metrů vysokými útesy Salisbury Crags. Pod nimi vede stezka zvaná Radical Road, kterou postavili po tvz. Radical War roku 1820 nezaměstnaní tkalci ze západního Skotska. Geniální návrh Waltera Scotta jim zajistil obživu a zároveň zpřístupnil vrcholky parku široké veřejnosti.
Nejvyšší ze skupiny kopců Holyroodského parku i celého Edinburghu dosahuje výšky 251 metrů a jeho název odkazuje na bájného krále Artuše. Odkud odjinud by mohl moudře vládnout než z větrného drsného vrcholu, z něhož může přehlédnout daleké okolí?
Skotský stařeček
Kopce mě nepustily a já těžce stoupala vzhůru.
Právě ve chvíli, kdy jsem chtěla začít předstírat, že fotografuji zrovna tento konkrétní květ všudypřítomného hlodáše evropského, mě předešel vetchý Skot, od nějž jsem se později dozvěděla, že má 89 let. Zažertoval a začal se mnou komunikovat, takže mi nezbylo než přidat až na jeho ďábelské tempo. Náš rozhovor byl poměrně jednostranný, neboť jsem do něj nebyla schopná přispět ničím víc než „uff“, „yes“, „uff“, „uff“.
Pak jsem pochopila, že umřu a to velmi brzy. Šílenou rychlostí jsem vedle staříka v pumpkách a podkolenkách tartanového vzoru běžela nahoru a byla si jistá, že k mému konci zbývá už jen pár kroků.
Ve chvíli, kdy jsem začala přemýšlet o čísle na skotskou pohotovost, pán se usmál a klidně pronesl: „No, tak já půjdu, díky za rozhovor.“ A zmizel kdesi daleko přede mnou.
Artušovo křeslo
Zadostiučiněním pro všechny, kteří vyšplhají na skalnatý vrcholek, je odměna v podobě úžasného výhledu na celý Edinburgh. Pokazit radost ze svého výkonu si nenechte ani lidmi, kteří – zatímco hrdě vydýcháváte na vrcholové skále – sem přiběhnou, očividně ze zvyku se dotknou kvádru označujícího vrcholek, otočí se a hbitě seskakují po prudké skále dolů.
Kamenité svahy, travnaté údolí, jezera i útesy parku o rozloze 2,59 km² si návštěvníci vychutnají i při cestě z jeho jižní strany, kde stezka vede okolo zříceniny kaple svatého Antonína z 15. století. Z původní stavby obdelníkového tvaru o rozměrech 13,1 x 5,5 metru a výšce 12 metrů se dochovalo jen pár zdí, ale i tak lze obdivovat jejich skoro metrovou šířku. Od zříceniny se také naskýtá nádherný výhled na mělké umělé jezírko St. Margaret´s Loch a zároveň i na palác Holyrood.
Až po projítí celého parku si návštěvník uvědomí pravdivost věty Roberta Louise Stevensona, který park Holyrood charakterizoval jako „kopec velikosti, kopce obrovské svou smělou podobou“.
Přidejte odpověď