Ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. se na mnoha místech Evropy odehrála zajímavá věc – z prostých zemědělců se najednou stali zruční řemeslníci a projektanti, kteří začali stavební vlnu velkorysých megalitických chrámů a pohřebišť.
Asi nejstarší dochovanou a možná i kdy postavenou architekturu na Zemi lze najít na Maltě. V letech 3600–2500 př. n. l. tu vzniklo množství staveb, jejichž dokonalost překvapí i dnešní návštěvníky. Obdivovat tu lze nejenom přesně opracované obrovské kameny, z nichž byly chrámy postaveny, ale i množství předmětů denní potřeby, uměleckých děl i věcí náboženského charakteru. Pro většinu nalezišť jsou společná torza tzv. fat lady, považovaná dnešními vědci za zpodobnění bohyně plodnosti.
Chrám Hagar Qim
Prohlídka Hagar Qim v návštěvnících zanechá více otázek než odpovědí. Otázky „proč“ a „k čemu“ zůstanou patrně nezodpovězené, odpovědi na „kdy“ a „jak“ se tu však dočkáte.
Před více než 5000 lety lidé neznali kovové nástroje, ani lanové výtahy. I přesto tu kolem roku 3600 př. n. l. začali budovat stavbu z růžového vápence, jejíž rozměry dodnes berou dech – nejvyšší stojící kamenný pilíř dosahuje výšky 6,4 metru a hned vedle něj se nalézá největší použitý kámen v maltských chrámech, balvan o výšce 4 metry, délce 7 metrů, šířce 60 cm a neuvěřitelné váze 20 tun.
Hlavní obřadní síň je tady nezvykle obklopená pěti apsidami (na rozdíl od běžných tří), z nichž každá patrně vznikla v jiném období. Jsou vzájemně propojeny předsíněmi ukončenými tzv. okenními kameny. Jedná se o obrovské kusy přesně a jemně opracovaných kamenů, v jejichž středu je vyříznutý obdélníkový otvor tak, aby se jím mohl protáhnout člověk.
O účelu stavby se toho však moc neví. Na základě archeologických nálezů se soudí, že šlo o stavbu určenou k náboženským účelům – svědčí o tom několik sošek bohyň plodnosti, oltáře zdobené tečkovaným dekorem, spirálami či rostlinnými motivy, jejichž originály je možné prohlédnout si v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě. Dlouhou lavici za vchodem interpretují vědci jako místo, kam věřící odkládali oběti, a kulatý otvor mezi oválným sálem a malou zadní místnůstkou prý svědčí o tom, že se tu vykládal osud – v zadním prostoru seděla kněžka oddělená stěnou, aby nebyla příchozími rušena z mystického vytržení.
O tom, jak se chrám stavěl, je možné dozvědět se v krátkém 4D filmu, technice a postupům stavby i zdobení kamenů se pak věnuje malé muzeum u vchodu do areálu. To také nabízí informace o objevení chrámu 1839.
Na počátku 21. století přibyla k celému objektu obrovská plachta, která chrání zbytky stavby před živly, ale zároveň nechává návštěvníkům možnost vychutnat si atmosféru tohoto magického chrámu.
Mnajdra
Jen půl kilometru od Hagar Qim se nachází další zbytky pravěké stavby – tentokrát se jedná o tři chrámy postavené hned vedle sebe, z nichž nejstarší je datován do období kolem 3500 př. n. l. I proto překvapí fakt, že poloha chrámů dokonale souvisí s jarní a podzimní rovnodenností. Jedna z teorií dokonce interpretuje nepravidelné řady teček a čar jako kalendář a systém počítání. Zdi se tu zachovaly až do výšky 4,30 metrů, přičemž na jejich vrcholu lze spatřit vodorovně ležící kameny, jež přesahují směrem do středu – archeologové v nich vidí důkaz geniálního zastřešení celého objektu. Návštěvníky překvapí i množství kamenů zdobených jemným tečkovaným dekorem či dva kamenné kvádry, na nichž byla obětovávána zvířata.
Nedaleká prehistorická památka zvaná Clapham Junction patří k oblíbeným objektům švýcarského spisovatele a záhadologa Ericha von Dänikena. Dlouhé rovnoběžné rýhy, jakoby vyryté koly vozíků do kamenného podkladu v době bronzové, lze nalézt na několika místech ostrova, ale právě tady je jich nejvíce. Angličanům dokonce jejich množství připomnělo změť kolejí natolik, že toto místo nazvali po frekventovaném železničním nádraží na jihozápadě Londýna.
Hypogenum
Největší raritou Malty z doby prehistorické je však neolitická sakrální budova zvaná Hypogenum. Zcela náhodně ji roku 1902 objevili dělníci, kteří se sem prokopali při stavbě odvodňovacího systému pro domy stojící na tomto pozemku.
První výzkumy tu zahájil až o několik let později Emanuel Magri, který prozkoumal střední patro objektu. Veškeré jeho zápisky však zmizely roku 1907 po jeho náhlé smrti v Tunisku a práce na nalezišti převzal „otec maltské archeologie“ Sir Themistocles Zammit. Tento původem lékař a nositel řádu rytíře za popsání nemoci brucelózy, objevil po odstranění a prohlédnutí tun zeminy a bláta množství předmětů denní potřeby, malých sošek zvířat i lidí a úlomky kostí, z nichž bylo seskládáno 7000 koster, přičemž se předpokládá, že na tomto místě bylo pohřbeno až 30 000 těl. Že se jedná o pohřebiště, napovídá i místní maltský název Hal Saflieni, tedy místo, kde se ukládají mrtví.
Výsledkem archeologických prací bylo „znovuzrození“ 14 m vysoké podzemní budovy, kde se ve třech patrech nachází na ploše 500 m² třiatřicet místností vytesaných do skály tak, že napodobují stavební prvky budov té doby.
Symbolem celého komplexu je malá soška nalezená roku 1905 ve středním podlaží v centrální místnosti zdobené malbami. Tato „spící žena“ patrně symbolizuje kněžku, která v chrámu uctívala na maltských ostrovech rozšířený kult Magna Mater, tedy Velké matky.
Tarxien
Roku 1915 objevil Sir Themitocles Zammit uprostřed moderní zástavby města Tarxien největší maltský chrámový komplex. V šesti chrámech z let 3800 až 2500 př. n. l., z nichž se tři zachovaly ve velmi dobrém stavu, lze zřetelně rozeznat základní principy, dle nichž byly budovány chrámy na Maltě – nalézt tu lze pravoúhlou centrální místnost se dvěma postranními prostory o ledvinovém půdorysu. Na nejbohatším maltském nalezišti si mohou návštěvníci prohlédnout kamenné koule, které sloužily k posouvání megalitických bloků, plochý kámen s vysokými okraji se šestí dírami, které odváděly kapalné oběti do země, kopie zbytků nejstarší obří sochy na světě, tzv. Magna Mater, či repliky oltářů zdobených spirálami, reliéfy či zvířecími motivy. Překvapí i obrovská kamenná nádoba, v níž se uchovávala krev obětovaných zvířat.
Národní archeologické muzeum
Originály nálezů z těchto chrámů je možné si prohlédnout v Národním archeologickém muzeum ve Vallettě. To sídlí v paláci Auberge de Provence ze 16. století, který v minulosti využíval Řád maltézských rytířů. Shromážděny tu jsou nálezy z doby od 5000 př. n. l., díky nimž je možné se zde dozvědět mnoho informací o megalitických stavbách, stejně tak jako o kultuře Féničanů, Řeků i Římanů na tomto ostrově. Prohlédnout si tu můžete množství sošek zpodobňujících zvířata i lidi, přičemž k nejvzácnějším exponátům patří Sleeping lady nalezená v Hypogeu, Maltská Venuše z Hagar Qim, přívěšek Anuba či sarkofágy z dob Féničanů.
Odkud se stavitelé megalitických chrámů vzali, zůstává pro vědce záhadou. Neolitické stavby se tu objevily jakoby odnikud, bez kontinuity s předchozími kulturami. Stále také žasnou nad faktem, že všechny chrámové komplexy jsou postavené podle stejných pravidel a mají stejné uspořádání. Vysvětlení jsou dosud pouhou spekulací – jedna z nich např. tvrdí, že Malta sloužila jako prototyp Elysejských polí, kam odcházely duše hrdinů. Stejně tak zůstává záhadou, jak tato kultura skončila – stejně jak překvapivě začala, tak i zanikla. Teorií je mnoho, ale důkazy žádné.
Přidejte odpověď