Matterhorn

Mezi alpskými čtyřtisícovkami je se svými 4 478 metry nad mořem až na sedmém místě, ale zatímco na název nejvyšší hory Švýcarska by si vzpomněl jen málokdo, tohoto „krasavce“ znají všichni. Zpívá se o něm v písních, vidět ho lze na obalech mnoha čokolád (tvaru proslulého Toblerone dokonce stál modelem), neobejde se bez žádná typická švýcarská pohlednice a v obecném povědomí představuje symbol nezdolnosti a lidského odhodlání.

Hrdě se tyčí osamocený tak, aby byl viditelný z velké dálky, a díky typickému tvaru nenechá nikoho na pochybách, o jakou horu se jedná.

Odpoledne jeho špičatý vrcholek přitahuje mraky, a jakmile se o něj některý z nich zachytí, hora jej už nepustí. Ti, kteří se rozhodnou vydržet a počkat na tu správnou fotku, až se opět obloha vyčistí, budou čekat marně.

Právě to je Matterhorn. A mnohem víc.

Pro mě je ale hlavně příběhem o hrdinech, smůle i vrtkavém štěstí, příběhem lidské vytrvalosti a nezdolné touhy.

Celý příběh začíná už dávno před tím, než se skutečně odehrál. Píše se polovina 19. století. Matterhorn, nedosažitelná meta nejenom místních horolezců, láká, vábí a provokuje odjakživa. Poslední čtyřtisícovka, na jejímž vrcholu ještě nestál člověk, přitahuje jako magnet nadšence z celého světa.

Jako první je doložený pokus o zdolání hory italským lovcem Jeanem-Antoinem Carrelem a jeho výpravou v roce 1857. Jednalo se o tak bláznivý nápad, že nikomu o své cestě neřekli a předstírali, že jdou na lov svišťů. Vrátili se s nepořízenou a Matterhorn dále odolával. Ubránil se i Angličanům Edwardu Whymperovi a Johnu Tydnallovi, kteří se jej rozhodli pokořit o čtyři roky později.

Mezitím se však změnila Carrelova pozice. V jeho neutuchající snaze zdolat ikonickou horu jej začalo podporovat i jeho okolí, a od nově vzniklého italského alpského spolku dokonce získal oficiální pověření k prvovýstupu. A nechyběla ani finanční podpora.

Kýžený úspěch však stále nepřicházel.

V létě roku 1965 se na scénu vrátil anglický cestovatel a horolezec Edward Whymper, aby znovu zkusil své štěstí. Zatímco dříve spolupracoval s Carrelem, tentokrát mezi nimi vznikly velké rozbroje a Whymper se přesunul z italského Breuilu do Zermattu. Odtud také spolu s dalšími sedmi členy výpravy začal 14. července stoupat a po hodinách náročného výstupu dorazil na dosud nedobytý vrchol, kde místo vlajky vyvěsili na dvou sněžných holích modrou košili.

Ve stejný den však ke stejnému místu vyrazila i výprava vedená Carrelem. Zvolili jinou cestu, ale ve chvíli, kdy jim zbývala pouhá hodina k dosažení vrcholu, zahlédli nad sebou vlát onu Whymperovu slavnou košili. Všechny jejich naděje se rozplynuly a výprava se otočila a zklamaně začala sestupovat. S pocitem selhání a očekávání výsměchu se do Breuilu vrátil samotný Carrel, neboť ostatní se báli ostudy.

I přesto je však možné je považovat za vítěze. Po cestě zpět totiž čtyři členové Whymperovy výpravy zahynuli. Samotný Carrel pak zdolal Matterhorn o tři dny později a na vrcholu pak vyvěsil italskou vlajku.

Dnešní horolezci vyrážejí na vrchol „Lučního rohu“, jak lze jeho název doslova přeložit, po několika přístupových cestách, které rozhodně nelze považovat za snadné. Hora stále láká a přitahuje a stále si bere životy mnohých, kteří se rozhodnou ji pokořit.

Více o Matterhornu, o pověstech i historii jeho dobývání se dozvíte v Matterhorn Museum – Zermatlantis v Zermattu, které se nachází na náměstí Kirchplatz v centru města. Spousta podrobností lze najít i v knize Reinholda Messnera Pád nebes.

Vyrazit k Matterhornu můžete se mnou na zájezdu CK ČiLe Srdce Švýcarska. A když při přihlašování napíšete do poznámky ZCEST.EU, dostanete navíc slevu 3 % z ceny (a slevy se v tomto případě sčítají!).