Mattmarksee

Silnička, propojující celé údolí Saastal ve Waliských Alpách na jihu Švýcarska, končí ve výšce 2 917 m n. m. u tři kilometry dlouhého jezera Mattmarksee.

Jedná se o umělou nádrž, která vznikla z původního přirozeného jezera, jehož velikost závisela na tání ledovce. Zapříčiňovalo tak množství povodní v údolí. Dle historických pramenů zdevastovala jeho voda roku 1589 zemědělskou půdu až v pětatřicet kilometrů vzdáleném městě Visp a o devadesát let později tam spláchla osmnáct domů. V roce 1633 pak po další obrovské povodni množství rodin Saastal opustilo a ti, kteří zůstali, přísahali, že neuzavřou sňatek dřív, než se vše spraví. V místní farnosti pak nebyla zaznamenána svátost manželská po dobu celých čtrnácti let.

I proto už od přelomu 19. a 20. století začaly vznikat plány na stavbu odvodňovacího kanálu, ale nikdy se na jeho realizaci nenašly finance.

To trvalo až do roku 1955, kdy bylo vydáno rozhodnutí o vybudování přehradní nádrže, která bude nejenom chránit údolí před přívaly vody, ale bude také sloužit jako zdroj pro výrobu elektřiny. Vznikla tak nejvyšší sypaná hráz ve Švýcarsku, vysoká 117 metrů.

Práce na ní však vůbec nebyly snadné. Jako první byla nutné vybudovat silnici, po níž by bylo možné dopravovat lidi i materiál.

Roku 1961 pak začaly samotné práce na výstavbě hráze. Po dobu šesti let se od května do června pracovalo nepřetržitě 24 hodin denně. Levní dělníci především z Itálie dřeli průměrně 59 hodin týdně, ale povoleny byly až šestnáctihodinové směny. Na rozdíl od inženýrů a kvalifikovaných dělníků byli ubytováni přímo u stavby pod ledovcem Allalin, a tak právě jich se nejvíce dotkla katastrofa, ke které tu došlo 30. srpna 1965.

Ten den přesně v 17.15 se utrhla část ledovce a dva miliony kubíků ledu, sněhu, kamení a zeminy se sesunulo na ubytovny dělníků. V nich přišlo o život 88 lidí, z nichž 56 bylo Italů.

Jejich pozůstalí podali společnou žalobu kvůli špatnému zabezpečení stavby. Obviněno bylo sedmnáct lidí, především ředitelů a vyšších úředníků, ovšem soud ani po sedmi letech neurčil viníky. Rozhodl ovšem o sdílení soudních nákladů. To v Itálii vyvolalo obrovský rozruch a veškeré finance požadované po pozůstalých zaplatila nakonec italská vláda.

Stín pochybností však stále občas vyplave na povrch. Např. roku 2005 objevil novinář důkaz o tom, že vedoucí stavby věděli o možném nebezpečí laviny, ale ignorovali je z obav z prodloužení práce.

Připomínku této tragédie můžeme dnes vidět v podobě kříže pod hrází. V létě jej obklopuje nádherně rozkvetlá louka, na níž se ozývá pištění svišťů a kde jejich hlava čas od času vykoukne z všudypřítomných nor.

Barevné stráně obklopují i samotnou přehradu, kolem níž vede osm kilometrů dlouhá stezka s celkovým převýšením asi 130 metrů. Prochází úchvatnou krajinou kotliny vytvořené ledovcem Allalin a jeho splazem a obdivovat na ní lze i několik vodopádů. Vyrazit je tu nožné i na náročnější trasy, ale na své si tu přijdou i cykloturisté.

Za procházku stojí i samotný vršek hráze, dlouhý asi 800 metrů, odkud se naskýtá dechberoucí výhled na jezero, zadržující mezi zasněženými vrcholy sto milionů metrů krychlových vody.

Vyrazit do Saastal můžete se mnou na zájezdu CK ČiLe Perla švýcarských Alp Saastal (s kartou) a Ledovcový express. A když při přihlašování napíšete do poznámky ZCEST.EU, dostanete navíc slevu 3 % z ceny (a slevy se v tomto případě sčítají!)