Představte si, že odcházíte z domu a váš domácí vám popřeje šťastnou cestu a dodá, ať si dáte pozor na spriggans. Na koho? Spriggans, na zlé skřítky. Chvíli nevěříte svým uším, ale pak si uvědomíte, že jste vlastně v Cornwallu. Ve světě, kde se každodenní život lidí neoddělitelně prolíná s mythologií.
Cornwallské pověsti vychází z keltské tradice. Odehrávají se u moře či na moři, důležitou roli v nich hrají bažiny, ale především doly, kterými je místní krajina prošpikovaná. Nejčastěji se v nich setkáváme s „velkými a malými lidmi“, mořskými pannami a vypráví i o několika strašidelných domech.
„Velcí lidé“ jsou vpodstatě obři a často bývají spojování s tajemnými kamennými stavbami, ať už s kruhy, nebo s řadami menhirů. K nejznámějším patří Cormoran, jehož srdce je slyšet u St. Michael´s Mount. Námořníci se bojí Wratha z Portreath, který po jejich lodích háže kameny a čas od od času si přitáhne z moře celou loď a živí se tlustými námořníky (hubené podle místních zdrojů odhazuje).
Nepřehlédnutelný byl také zajisté Bolster, který byl tak veliký, že dle pověsti jednou nohou stál v Carn Brea a druhou v 10 km vzdáleném městečku St. Agnes. Tento nepříjemný otrava rád a často ubližoval místním lidem. Ti proti němu bojovali, kladli mu pasti a splétali proti němu plány, jak by ho přemohli. Vše bylo marné.
Jednoho dne se však obr zamiloval do lidské dívky Agnes. Pronásledoval ji, vyznával ji lásku a byl jí neustále v patách. Stále a pořád. Agnes byla zpočátku nešťastná, pak zoufalá, ale nakonec rozčilená. Ne a ne se obra zbavit! Tyto emoce ji dohlaly ke lsti – navrhla obrovi, aby jí svou lásku dokázal tím, že naplní tůni svou krví. Bolster nadšeně souhlasil.
Obr ovšem netušil, že tůňka je spojená s mořem, takže tak dlouho do ní lil svou krev, až vykrvácel.
S „malými lidmi“ je to ještě komplikovanější.
Ti hodní se se nazývají piskies. Toto cornwallské slovo je keltskou verzí anglického pixies, tzn. skřítci. Jsou 1 palec, tedy 2,54 cm, vysocí a poznáte je podle toho, že jsou vždy oblečeni do vestičky a nosí vysoké podkolenky. Piskies se nemusíte bát – každý přece ví, že pomáhají dobrým, a především starším lidem.
Jinak je to ovšem se spriggans. Tito škaredí a zlí skřítci rádi škodí osamělým poutníkům, přinášejí bouře, aby zemědělcům zničili úrodu, a dokonce unáší dětí!
V dolech pak žijí Knockers. Na ně je potřeba dávat obzvlášť pozor a nepohněvat si je, jinak umí lidem život pořádně znepříjemnit. Aby si je naklonili na svou stranu, horníci jim v na odlehlých místech v dolech nechávali zbytky jídla.
Bytosti ženského pohlaví zastupují v cornwallských legendách vodní panny.
Jedna z nich se zamilovala do mládence jménem Mathew. Kvůli němu začala navštěvovat kostel, kde zpíval. (Na faktickou otázku, jak to, že vesničané nepoznali, že se jedná o mořskou pannu, odpovídají místní obyvatelé podrážděně, že přece si dolní část těla zakrývala dlouhými šaty.)
V tomto případě to však byla láska opětovaná a zamilovaný Mathew spolu s mořskou pannou vstoupil do vln moře. Nikdy už se nevynořili, ale jeho smutný zpěv můžete zaslechnou za klidných podvečerů ve vánku přicházejícím z moře.
Opomenout nelze ani krále Artuše, který se dle pověsti narodil na hradě Tintagel na severním pobřeží Cornwallu. Legendy o jeho hrdinských činnech, kulatém stolu a jeho rytířích, vycházející z práce středověkého historika Geoffrey z Monhouthu, dnes zná každé malé dítě. A místní se rádi uklidńují, že král Artuš čeká v jedné z jeskyní na dobu, až ho Anglie bude nejvíc potřebovat.
Jestliže se vám na cestě Cornwallu nepoštěstí natrefit ani na mořské panny, ani na krále Artuše, ani na piskies, nezoufejte. Jejich zpodobnění, ať už jako bronzových, dřevěných, porcelánových a plastových sošek či na obrázcích, najdete v každém obchůdku pro turisty. A u některých je i připojen i výčet, s čím vším vám daná bytost pomůže.
Rozeklané skály, vysoké útesy, tajemná blata, romantické zříceniny a množství jeskyní podporuje a legendy, které v Cornwallu vznikaly po století. V málo obydlené krajině bez velkoměst lidé žijí v sepětí s přírodou a živly. Jsou součástí krajiny a tradice. V Cornwallu není rozdíl mezi skutečností a mýtem.
Tak ať se vám na cestách spriggans vyhýbají!
Přidejte odpověď