Vznášejí se mezi nebem a zemí na vrcholcích vysokých skalních věží a po staletí ohromují všechny, kdo je spatří. Není divu, že kláštery Meteora bývají nazývány osmým divem světa.
Už sama krajina oblasti Thesálie nabízí dechberoucí pohledy – množství vysokých skal, které osamoceně vyrůstají ze země, překvapí každého. Pro jejich vznik existuje řada teorií, ale většina vědců se přiklání k vysvětlení německého geologa Philipsona, který tu vedl výzkum na konci 19. století. Dle jeho názoru v těchto místech ústila do moře obrovská řeka, která s sebou přinášela různé typy geologického materiálu, který se usadil na dně. Když voda ustoupila, vítr a dešťová voda rozdrolily různě odolné kameny a vytvořily samostatně stojící skalní věže.
Jako ideální místo pro nerušené rozjímání a hledání vnitřního klidu shledal tuto krajinu poustevník Barnabáš, který se tady roku 985 usadil v jedné z mnoha jeskyní. Přestože jej brzy následovali další, zůstala tato oblast domovem izolovaných poustevníků, trávících svůj život modlitbami a uzavřením se do sebe.
Změnu přinesl v roce 1382 mnich Athanásios, později jeden ze svatých řecké ortodoxní církve. Jako Andronikos se narodil roku 1302 ve městě Nový Patros, dnes Hypati, a své církevní jméno přijal v klášteře Agios oros na Chalkidiki. Právě z něj odešel spolu se čtrnácti mnichy před korzáry a v Thesálii se rozhodl založit nový komplex klášterů.
Nikdo netuší, jak se první poustevníci dostali na stovky metrů vysoké kolmé skalní stěny. Předpokládá se, že do puklin ve skále zatloukli kolíky a po nich vyšplhali až na vrchol. Jednodušeji to vidí legenda, dle níž mniši vypustili draky, kteří na vrcholy vynesli provazy, z nichž pak lidé vyrobili provazové žebříky. I tak pro návštěvníky zůstává nepochopitelné, jak mniši vynášeli veškerý stavební materiál v koších na zádech a později vytahovali nejenom zásoby, ale i návštěvníky pomocí kladky.
Církevní rozvoj v této oblasti podpořila ve 14. století i srbsko-řecká knížata, která tehdy západní Thesálii ovládala a která místním klášterům přiznala plnou církevní autonomii. Do konce 16. století tu tak vzniklo celkem 24 klášterů, z nichž do dnešní doby zůstalo funkčních jen šest. I když jsou všechny otevřeny turistům, stále jsou to církevní objekty, v nichž mniši i jeptišky tráví každý den šest až sedm hodin v modlitbách. K jejich povinnostem patří i starost o komplexy budov na skalách, péče o dochované památky a v neposlední řadě i udržování církevní tradice – Meteora je již od 14. století významným centrem ortodoxní církve a zdejší mniši jsou považováni za strážce a nositele náboženského učení.
Megálo Metéoro
Nejstarší ze všech klášterů je Velký Meteoro, který ve výšce 613 metrů začal stavět svatý Athanásios (jeskyni, kde přebýval, lze vidět u vchodu). Nejvýše položená ze všech místních staveb nesla původně název Proměna spasitele a až později získala jméno dle své velikosti. Na rozloze 50 akrů vrcholu skalní věže Platis Lithos vznikl prvně kostel, jehož úžasná fresková výzdoba z let 1483 a 1552 nabízí skvělý příklad byzantského umění. Právě pod ním jsou ukryté ostatky zakladatele. Po jeho smrti stál v čele stavebních prací mnich Ioasaf, syn srbsko-řeckého krále Symeona Ura Paleologa, který patřil k velkým donátorům tohoto kláštera.
Komplex ukrývá tři kaple, knihovnu se vzácnými tisky a malé muzeum.
Zdoláte-li 115 strmých nepravidelných schodů vedoucích na vrchol věže, připadne vám nepochopitelné, že tu až do roku 1923 jediná cesta nahoru vedla po systému provazových žebříků a sítí.
Valaam
Druhý největší z dochovaných klášterů byl pojmenován po poustevníkovi Hosiovi Varlaamovi, který se na této skále usadil v polovině 14. století a postavil tu malý kostelík obklopený několika celami. Po jeho smrti zůstal objekt dlouho neobydlený, až jej na počátku 16. století bratři Nektarios a Theofanis opravili a založili zde nový klášter.
Hradbami opevněný klášter zasvěcený Všem svatým ukrývá nádherný kostelík z roku 1512, v němž si návštěvníci mohou prohlédnout fresky Fraga Katelanea z Théb. Asi největší pozornosti se těší výjev Blahoslavený Sisois na hrobu Alexandra Velikého, na němž je tento velký panovník vyobrazen jako kostlivec. Za návštěvu stojí i muzeum v bývalém refektáři, které vystavuje mnišská roucha, bible, kříže, ale i dubový sud na vodu ze 16. století a sítě, rumpál a koš, v němž se mniši nahoru dopravovali. Většina průvodců na tomto místě zmiňuje známý rozhovor, kdy se návštěvník zeptal mnicha, kdy se lano vytahující koš s lidmi vyměňuje. „Až rozhodne boží vůle,“ odpověděl prý lakonicky mnich. Dnes se lze nahoru dostat bez rizika – od počátku 20. let 20. století sem vede 195 schodů, vytesaných ve skále.
Klášter svatého Štěpána
Nejlépe dosažitelný je klášter svatého Štěpána. Na vrchol skály vede z pevné země mostek, který nahradil dřívější most zvedací. Na místě původní poustevy z roku 1192 vyrostl ve 14. století malý klášter a o století později tu Hosios Antonios založil kostel, zasvěcený svatému Štěpánu. Ten dnes nese známky poškození jak z doby druhé světové války, tak i z bojů řecké občanské války. Druhý z kostelů pochází až z 18. století a je zasvěcený svatému Charalambovi, jehož ostatky ukrývá.
Malý ženský klášter zahrnuje i nádherný rajský dvůr a malebnou zahradu a jeho návštěvníci ocení i úchvatný výhled na údolí Thessaly, řeku Pinios a v dáli se tyčící pohoří Pindos.
Klášter Nejsvětější Trojice
Dříve sem mniši i poutníci lezli po provazových žebřících, ale ani dnes není klášter Nejsvětější Trojice lehce dosažitelný. Abyste se tam dostali, musíte přejít údolí, vylézt ke skále a poté zdolat 140 schodů, které tu mniši vytesali roku 1925. I proto je pro zásobování stále využívána lanovka. Klášter z roku 1362 získal o století později katedrálu s půdorysem kříže, o jejíž výzdobu se postarali až v roce 1741 mniši Antonius a Nicalaus, a dodnes je tu možné originály těchto úchvatných fresek obdivovat. Většina návštěvníků sem však váží složitou cestu, aby si připomněla kulisy závěrečné scény bondovky z roku 1981 Jen pro tvé oči.
Moni Roussanou
Asi nejúchvatnější polohu na vrcholku jedné z nižších věží má ženský klášter Moni Roussanou, zasvěcený svaté Barboře. Kvůli své snadné dosažitelnosti byl také několikrát vyloupen a poničen.
Tříposchoďový klášter patří k nejstarším v této oblasti. Založen byl roku 1288, ale plně funkčním se stal až v 16. století. V kostele z roku 1545 si lze prohlédnout nádherné fresky neznámého autora krétské školy.
Klášter byl hodně poničen během druhé světové války, a tak jej jeptišky na dlouhou dobu opustily. Stařenka Eusebie z nedaleké vesničky Kastraki se pak o něj starala až do roku 1988, kdy tu byl konvent obnoven.
Svatý Mikuláš Anapafsas
Na rozdíl od ostatních klášterů, které jsou pojmenované většinou po prvních poustevnících, je název kláštera svatého Mikuláše Anapafsas nejasný. Může vycházet ze jména svého mecenáše, ale jiné teorie se přiklání k původu z řeckého slova anapafsys, tedy odpočinek, odkazující na fakt, že právě tady hledali poutníci odpočinek před další cestou.
Klášter vznikl nad vesnicí Kastraki asi v 16. století na zbytcích starších staveb – i proto tu lze spatřit fresky ze 13. a 14. století. Na omezené ploše tady vyrostla několikapatrová budova s kostelem svatého Antonia, kryptou, v níž býval uložen kodex a klášterní cennosti, a s velkou předsíní, která na malém prostoru nahrazovala chybějící nádvoří, na němž by se mniši mohli shromažďovat.
Ve všech klášterech je nutné dodržovat pravidla oblékání. Ženy nesmí mít hluboké výstřihy ani odhalená ramena. Tolerovány nejsou ani krátké kalhoty – za poplatek je možné si tu půjčit dlouhou sukni. I muži zde však musí nosit dlouhé kalhoty i dlouhé rukávy.
Vstupné do každého kláštera jsou 3 Eura.
Otevírací doba:
Megalo Meteora: 9.00–17.00 (zavřeno v úterý)
Varlaam: 9.00–16.00 (zavřeno v pátek)
Roussanou: 9.00–14.00 (zavřeno ve středu)
Nejsvětější Trojice: 9.00–17.00 (zavřeno ve čtvrtek)
Svatý Mikuláš: 9.00–15.30 (zavřeno v pátek)
Svatý Štěpán: 9.30–13.30/15.30–17.30 (zavřeno v pondělí)
Článek byl publikován 26. 5. 2017 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď