Krčí se mezi Francií a Španělskem, její hlavou jsou francouzský prezident a španělský biskup ze Séo de Urgell. Kromě skvělých nákupů tu jsou úžasná lyžařská střediska, termální lázně i fantastické příležitosti pro turistiku v Pyrenejích. Šestý nejmenší stát Evropy má svým návštěvníkům opravdu co nabídnout.
Dějiny každého malého státu jsou závislé na jeho velkých sousedech a Andorra není výjimkou. Až do roku 803 ovládali toto území Maurové, od nichž je osvobodil Karel Veliký. Jeho vnuk pak toto knížectví věnoval španělskému hraběti a přes jeho dědice se roku 1133 dostalo do majetku biskupa ze Séo de Urgell. Ten je pak o čtvrt století později předal rodu Caboetů, i když vláda fakticky zůstávala stále v rukou církve.
Od tohoto rodu však později přešlo vlastnické právo k území na hrabata z Foix, a přestože předchozím vlastníkům rozdělení moci nad Andorrou vyhovovalo, nový majitel se dostal s představiteli církve do konfliktu.
Nejasnou situaci vyřešil diplomaticky roku 1278 hrabě z Foix Robert-Bernard III. paréagskou smlouvou, která ustanovila nové zřízení, tzv. kondominium, tedy společnou správu dvou subjektů nad jedním územím. Jedním ze spoluvládců byl urgellský biskup a druhým rodina hrabat z Foix. A právě jejich práva se později dostala dědictvím až na francouzského krále Jindřicha IV. Od té doby se proto za jednoho ze správců Andorry považovali francouzští monarchové, z nichž toto pověření pak přešlo na prezidenty Francie.
Toto uspořádání platilo až do roku 1993, kdy se Andorra na základě referenda přeměnila v parlamentní demokracii. Ještě téhož roku se konaly první demokratické volby. Zúčastnit se jich však mohli jen rodilí Andořané, tedy necelá šestina populace. I poté však byl v Ústavě zachován zvláštní vztah k větším sousedům – hlavou stále zůstává francouzský prezident a zároveň i urgellský biskup. Většina jejich pravomocí je však přenesena na Generální radu, jejíž členové jsou voleni z obyvatel Andorry na čtyřleté funkční období. Ti také mají v rukou reálnou moc v tomto státě, rozhodují v otázkách legislativy a přináleží jim výkonná moc.
Francie a Španělsko však zůstávají stále oficiálními ochránci tohoto malého knížectví, které za to platí symbolický poplatek jak španělské farnosti Séo de Urgell, tak francouzskému departmentu Pyrénées-Orientales. Se Španělskem je pojí navíc poštovní unie, zatímco z hlediska cel se řídí francouzskými zákony. A díky tomuto komplikovanému uspořádání zde lze možnost platit eury, přestože země není členem Evropské unie.
Madona pod kvetoucím keřem
Andorra leží ve východní části hlavního hřebene Pyrenejí v nadmořské výšce od 900 do 2946 m n. m. Obklopeno nádhernými vrcholy, z nichž 65 přesahuje výšku tisíce metrů, tu žije 85 000 obyvatel, kteří mají statisticky šanci dosáhnout jednu z nejdelších očekávaných délek života na světě, 83 let.
Přestože se jedná o malinký stát, každý jeho návštěvník si tu opravdu najde svoje.
Milovníci památek mohou obdivovat zbytky nejstaršího dochovaného andorrského kostela v Santa Coloma s osmnáctimetrovou zvonicí v lombardském stylu, jehož základy byly položeny už v 8. nebo 9. století. Nádherný je také románský kostel Sant Joan de Caselles a nikdo by neměl vynechat ani městečko Meritxell, kde si lze prohlédnout slavnou madonu. Jedná se o dřevěnou sošku z přelomu 12. a 13. století, kterou místní našli v lednu během tuhé zimy pod rozkvetlým růžovým keřem. Legenda vypráví, že ji uložili v místním kostele, ale druhý den soška opět ležela pod keřem. Odnesli ji do dalšího svatostánku, ale následujícího rána se situace opakovala. Když se vše zopakovalo potřetí, rozhodli se pro ni postavit nový kostel.
Od roku 1873 je pak tato Panna Maria Meritxellská patronkou Andorry. Kostel, v němž je uložena, však patří k těm novějším – roku 1972 původní budova vyhořela a spravila jej moderní rekonstrukce.
K procházce lákají i úzké uličky se středověkými domy starého města Barri Antic v Andorra la Vella. Toto nejvýše položené hlavní město Evropy bylo založeno roku 839 v údolí řeky Gran Valira v nadmořské výšce 1023 m n. m. V jeho centru stojí budova Casa de la Vall, přepychové panské sídlo ze 16. století, jež od roku 1702 slouží jako zasedací sál Generální rady, která v Andoře funguje už první poloviny 15. století. Není tak náhodou, že právě tady byla roku 1993 podepsána nová andorrská ústava.
Hory v zimě i v létě
Množství návštěvníků přijíždí do Andorry za turistikou. Vybrat si tu lze mezi jednoduchými procházkami až po celodenní náročné túry, během nichž je možné procházet nádherné hory a nepotkat ani živáčka. Oblíbené jsou výlety k největšímu ze sedmi ledovcových jezer v zemi Estany del Cap dels Pessons, které mění svou barvu dle slunečního světla, či nenáročný výlet k Lac d´Engolasters vzdálenému jen asi 10 km od hlavního města, kde se ve výšce 1616 m n. m. nabízí nádherné výhledy.
Ne příliš značené cesty hlubokými roklinami vedou podél horských říček, potoků a úchvatných vodopádů, ale zdatní turisté mohou vylézt i na horský masiv Alt del Griu, který se tyčí do výšky 2874 m n. m.
Vždy je však nutné být připraven na drsné povětrnostní podmínky velehor, na jejichž vrcholcích se drží sníh až osm měsíců v roce.
Průměrná roční teplota 10 °C a skvělé sněhové podmínky dělají z Andorry oblíbenou lyžařskou destinaci. Země nabízí jedny z nejlepších sjezdovek v Pyrenejích, kde návštěvníci oceňují mimo jiné i skutečnost, že tu mohou lyžovat celý den, aniž by zopakovali jedinou sjezdovku. Těch je tu více než dvě stě různých stupňů náročnosti. Čtyři vzájemně propojená střediska nabízí upravené sjezdy, areály s muldami a freestyle parky či školy pro děti i dospělé. Samozřejmostí jsou půjčovny vybavení a kvalitní zařízení za rozumné ceny.
Ti, které celodenní sportování vyčerpá, mohou využít nabídku termálních lázní Les Escaldes na předměstí hlavního města, kde se v sirných lázních o teplotě pramenů mezi 22 a 66 °C léčí pacienti trpící revmatismem a chorobami kůže. Po celodenním lyžování si lze odpočinout i v největším evropském termálním akvaparku Caldea, který nabízí nespočet vodních atrakcí i relaxačních procedur.
Andorra nemá samostatné letiště. Je možné však přiletěl do 251 km vzdálené Barcelony, odkud několikrát denně přiváží do této země turisty autobus. Ten sem jezdí i ze španělské Girony a francouzského Toullouse.
V zemi také není železniční stanice, ale v blízkosti hranic lze najít zastávku jak na území Francie, tak i Španělska.
Pojedete-li autem z Francie, jediný přístup vede přes sedlo Port d´Envalira ve výšce 2407 m n. m. Určitě stojí za to zde na chvíli zastavit, neboť se odtud naskýtá výhled na půlku celé země.
Dopravu po Andoře zajišťuje sedm autobusových linek a množství lanovek. Díky nim se bez problémů dostanete do všech obydlených částí země.
Článek byl publikován 14. 4. 2017 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď