Klapou po staletí po celém Holandsku. Lidé je nosili jak do práce, tak i do kostela. Dodnes jsou doporučovány pro rehabilitaci a málokterý turista odjíždí bez nich. O čem je řeč? Přeci o klomps, holandských dřevácích!
Kdo je vlastně vymyslel?
Historikové se přou, kde a kdy vlastně tento typ obuvi vznikl. Boty s vysokou dřevěnou podrážkou užívali již herci v antických tragédiích i římští vojácí táhnoucí do bitev. Předpokládá se, že je nosili Keltové i Germáni. Co je však jisté, je, že nejstarší dochované dřeváky v Evropě z let 1230 a 1280 se našly v Nizozemsku u Amsterdamu a Rotterdamu. A to, co na nich nejvíce překvapí, je fakt, že se vpodstatě vůbec neliší od své dnešní podoby.
Obutí na pole i do kostela
Dřeváky se vyráběly především ze dřeva topolů a vrby. Představovaly levnou a snadno vyrobitelnou obuv, která zůstala na rozdíl například od kůže na všudypřítomné promáčené půdě vodoodolná.
Pracovní boty byly jednoduché a hladké a lišily se pouze praktickým určením, např. boty rybářů měly placatější špičky, zatímco dřeváky sedláků se táhly do úzké špičky, která sloužila k pohánění dobytka.
Ty sváteční byly naopak řezbářsky bohatě zdobené a často i malované. Na svatby se nosily a dodnes často ještě nosí dřeváky z lípy a podle tradice, když chce muž ženě vyznat lásku, vydlabe pro ni pár dřeváků.
Nezničitelné boty se značkou kvality
Naprostou většinu současné nizozemské produkce dřeváků, která ročně dosahuje tří milionů párů, skoupí turisté, ale tato přes tisíc let stará obuv je stále ještě používána především zemědělci a zahradníky, kteří si ji obstarávají v obchodech s nářadím či zahradnickými potřebami.
Místní výrobci se též pyšní značkou CE, tedy označením shody pro výrobky uváděné na trh v rámci Evropského hospodářského prostoru, a zdůrazňují, že jsou to boty bezpečné, nezničitelné, nepropíchnutelné, odolné koncentrovaným kyselinám a ochrání vás, i když vám stoupne na nohu kráva.
Jak dřeváky vznikají?
Do dílny výrobců je možné nahlédnout na mnoha místech Holandska – turisté nejčastěji navštěvují maličkou dílnu v Zaanse Schans. Tam je místní řemeslníci během krátké, asi deset minut trvající prezentace zasvětí do tajů vzniku této boty a před jejich očima i jeden dřevák vyrobí.
Špalek z kvalitního dřeva je nutné nejprve ponořit do vody, aby nasál vlhkost a pak jej krátce vysušit. Staletí se využívalo stejného postupu a stejných nástrojů. Nejprve se speciálně upravenou sekerou osekal špalek do tvaru dřeváku, poté se vyhladily nerovnosti na povrchu a nakonec se velkým vrtákem vydlabal vnitřní prostor.
Ve 20. letech 20. století však zručné řemeslníky nahradily tzv. kopírovací stroje, které jsou schopny vysoustružit dokonalý tvar dřeváku během krátké chvíle. Lidská práce je tu potlačena pouze na úpravu paty a špičky.
Sbírka dřeváků z celého světa
Při popularitě dřeváků v Nizozemsku není divu, že tu vznikla nejenom Nizozemská asociace výrobců dřeváků, ale i Mezinárodní muzeum dřeváků. To má své sídlo ve městě Eelde a založili jej bratři Eiso a Egbert Wietzes poté, co zůstali v celé oblasti vykovávat toto tradiční řemeslo jako poslední. V největší kolekci na světě vystavuje muzeum přes 2 200 dřeváků ze 43 zemí, doplněné o nástroje a stroje určené k jejich výrobě.
Na sport i rehabilitaci
Staletími ověřená a vyzkoušená forma boty umožňuje po krátkém tréniku bezproblémový pohyb – extrémisté v nich dokonce i bruslí na ledě, lyžují či k nim připevňují kolečkové brusle. A nizozemští lékaři je doporučují jako jednoduchý rehabilitační prostředek – dřeváky jsou těžší než běžné boty, a tak se svaly chodidla musí více namáhat a celá noha víc spolupracovat s tělem. Pravidelné nošení dřeváků je prý i účinný prostředek proti plochým nohám!
A jak poznáte, že vám dřeváky správně padnou? Trik je velmi jednoduchý! Zkuste strčit za patu palec – jestli se tam vejde a dřeváky se vám líbí, neváhejte a kupte si je! Chodit v nich můžete i celý život!
Článek byl publikován na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/alkmaar/
Přidejte odpověď