Nenápadný dům na Prinsengrachtu č. 267 byste snadno přehlédli. Tato budova s průčelím z 18. století se liší od ostatních jen dlouhou a nikdy nekončící frontou před ním. Přesto je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Amsterdamu.
Dům s tajemstvím. A dům skrývající dávnou tragédii, o níž svět ví jen díky deníku třináctileté dívky. Deníku Anny Frankové.
Anna
Anna se narodila v Německu jako mladší ze dvou dcer v rodině zámožného židovského obchodníka Otty Franka. Po nástupu Hitlera k moci roku 1933 odešli do Amsterdamu, kde si našli byt na Merwedeplein.
Otec tu úspěšně pokračoval se svým podnikáním, dokonce ho rozšířil o nový obor, o prodej uzenářského koření, a pro sídlo své firmy Opekta koupil dům na Prinsengrachtu. Anna si našla v okolí kamarády, hrála s nimi a s nimi také chodila do nedaleké školy, kde měla vynikající prospěch. Nic nenasvědčovalo blížící se tragédii a rodina tu žila spokojeným životem, tak jako mnoho dalších emigrantů z Německa.
Vše se změnilo v květnu 1940.
Němci obsadili Nizozemsko a pro židovské obyvatelstvo začaly platit diskriminační zákazy a nařízení. Nesměli vycházet na ulici po osmé hodině večerní, nesměli jezdit tramvají, nesměli vést svůj vlastní byznys, … Anna tehdy s ostatními židovskými dětmi musela odejít ze školy a začít chodit do jiné, židovské.
Příprava na přežití
V této situaci začal Otto Frank se svým společníkem přípravy na přežití – útěk nebyl možný, proto se rozhodli najít vhodný úkryt, kde by se mohli na krátkou dobu v případě nejvyšší nouze schovat. Nakonec zvolili prostory v sídle firmy. Do svých plánů zasvětili své čtyři nežidovské zaměstnance a požádali je o pomoc – ti okamžitě souhlasili.
Plány na přesun do úkrytu urychlilo na začátku července 1942 předvolání Anniny starší sestry Margot od Ústředí pro židovské vystěhovalectví na odchod do pracovního tábora. 6. července Frankovi zanechali byt v nepořádku, aby vzbuzoval dojem chvatného balení, napsali vzkaz, že utekli do Švýcarska, a přesunuli se do tajného úkrytu v budově otcovy firmy. Na konci července je následoval obchodní partner firmy van Pels s manželkou a synem Peterem a v listopadu rodinný přítel, zubař Fritz Pfeffer.
Osm lidí obývalo prostor o rozměru 78 m². Stále spolu. Bez možnosti vyvětrání, bez soukromí. Bez možnosti odejít…
Čekání na tragédii
Jediné informace, které o tomto podivuhodném životě za zdmi máme, pochází z deníku Anny. Když odešla do úkrytu, bylo jí třináct let. Deník dostala právě k těmto narozeninám, které oslavila 12. června – pár týdnu před odchodem do skrýše. Popisuje v něm denní rutinu se vším, co přinesla: nedostatek soukromí, spory, problémy, strach z prozrazení, hlad, …
Poslední zápis je z 1. srpna 1944.
Tragický konec
- srpna 1944 byl pátek, teplý slunný den.
Zaměstnanci se věnují své práci, dveře domu jsou otevřené dokořán. Nikdo si v první chvíli nevšimne, že před domem zastavilo auto. Z něj vystoupí čtyři ozbrojení příslušníci nizozemské policie a bez zaváhání vcházejí dovnitř. Tam zděšeným zaměstnancům firmy oznámí, že tajná služba byla informována o přechovávání Židů. Nemá smysl zapírat, a tak o pár vteřin později otevírají policisté tajné dveře v podobě knihovny. Přišla chvíle, která byla noční můrou všech po celé dva roky ukrývání.
Všech osm obyvatel úkrytu a dva jejich pomocníci jsou převezeni do tranzitního tábora Westerbork a poté do Osvětimi. Tam jsou muži a ženy odděleni a do plynových komor rovnou posláni všichni, kdo nedosáhli 15 let (Anna patnácté narozeniny oslavila před třemi měsíci). Toto je poslední okamžik, kdy jsou členové rodiny Frankovy pohromadě.
Ze všech obyvatel úkrytu na Princengrachtu přežil pouze otec Otto Frank. Když se po válce vrátil do Amsterdamu, jeho sekretářka mu předala deník jeho dcery, který našla po odchodu gestapa a celou dobu schovávala, aby ho mohla Anně vrátit.
Anna Franková zemřela spolu se svou sestrou pár týdnů před osvobozením, v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen na tyfus.
Nikdy se nezjistilo, kdo obyvatele úkrytu v zadním traktu udal.
Světoznámý deník
Deník Anny Frankové vstoupil do dějin. Poprvé byl vydán v roce 1947 pod názvem Het Achterhuis (Deník). O tři roky později byl přeložen do němčiny, následovala angličtina a v současné době existují překlady do více než padesáti jazyků.
Její odkaz byl podnětem k založení Nadace Anny Frankové a 3. května 1960 bylo s pomocí veřejné sbírky otevřeno muzeum v domě, kde se rodina ukrývala. Kromě prohlídky místa úkrytu s původním nábytkem a mnoha osobními předměty jeho obyvatel nabízí také výstavu o životě Anny Frankové, ke zhlédnutí tu jsou expozice o různých formách pronásledování a diskriminací. Každý rok ho navštíví přes milion návštěvníků.
Článek byl publikován na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/dum-anny-frankove/
Přidejte odpověď